„Byla jsem na prázdninovém pobytu u prarodičů pod Blaníkem, ale velmi dobře si vzpomínám na tu dobu. Na naděje, které se zvedly, na tu hrůzu, která nás obestřela, když jsme zjistili, že jsou tady tanky a že jsme okupovanou zemí. A vzpomínám si na ten strach a beznaděj,“ prozradila ve videu uveřejněném na sociální síti Facebook.

Jedna věc spojená s rokem 1968 ji prý ale štve dodnes.

„Vždycky mě naštve, když si vzpomenu, jak rychle jsme se porobili, jak rychle jsme se ohnuli,“ zlobila se, když o 52 později stála před budovou Českého rozhlasu.

Němcová opravdu nebyla jediná, kým cloumal vztek, zklamání a beznaděj. V lednu roku 1969 se upálil student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Chtěl probrat společnost z letargie.

„Myslím i na to, jak rychle potom následovalo porobení celé země. Celou jednu generaci, spláchli nás, moji generaci. Já jsem byla na prahu dospělosti a byla jsem na 21 let odvařená a svobodu jsem získala, až když jsem byla ve středním věku. To už nikdy nenahradíte, spoustu věcí nemůžete vrátit zpátky,“ uzavřela kandidátka do Senátu.