„Byla jsem na prázdninovém pobytu u prarodičů pod Blaníkem, ale velmi dobře si vzpomínám na tu dobu. Na naděje, které se zvedly, na tu hrůzu, která nás obestřela, když jsme zjistili, že jsou tady tanky a že jsme okupovanou zemí. A vzpomínám si na ten strach a beznaděj,“ prozradila ve videu uveřejněném na sociální síti Facebook.
Jedna věc spojená s rokem 1968 ji prý ale štve dodnes.
„Vždycky mě naštve, když si vzpomenu, jak rychle jsme se porobili, jak rychle jsme se ohnuli,“ zlobila se, když o 52 později stála před budovou Českého rozhlasu.
Němcová opravdu nebyla jediná, kým cloumal vztek, zklamání a beznaděj. V lednu roku 1969 se upálil student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Chtěl probrat společnost z letargie.
„Myslím i na to, jak rychle potom následovalo porobení celé země. Celou jednu generaci, spláchli nás, moji generaci. Já jsem byla na prahu dospělosti a byla jsem na 21 let odvařená a svobodu jsem získala, až když jsem byla ve středním věku. To už nikdy nenahradíte, spoustu věcí nemůžete vrátit zpátky,“ uzavřela kandidátka do Senátu.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp