„Německo si je vědomo situace. Znovu opakuji pořád asi čtyřicet procent zdrojů, musí dovážet, ať je to ropa nebo zemní plyn,“ předesílá Libor Rouček k informaci, že německý ministr hospodářství vyhlásil první ze tří varovných stupňů kvůli případným výpadkům dodávek plynu z Ruska. „Uvědomují si, že je situace vážná. Nejde jen o to, že lidi nebudou mít čím topit. Ok, je jaro. Ale co obrovské průmyslové podniky? Největší chemický podnik na světě v Německu BASF a podobné firmy by neměly energii na svůj provoz. Ano, Němci to řeší. Okamžitě vypracovali třístupňový systém varování. První stupeň ještě nic neznamená, ale je nutná určitá opatrnost,“ popisuje.

A pak už osolil naši vládu a srovnává dál. „Německá vláda usilovně shání jiné zdroje. Německý ministr hospodářství byl v Kataru, Emirátech, konkrétně mluví se Spojenými státy o dodávkách. Samozřejmě, jsou s tím spojené problémy, protože Německo nemá terminály na zkapalněný plyn,“ popisuje Rouček. Němci usilují o diverzifikaci zdrojů a pracují na konkrétních dohodách, jak výpadek nahradit. „Navíc urychluje přechod na obnovitelné zdroje. Například za leden a únor už vyrobili čtyřiapadesát procent své elektřiny z obnovitelných zdrojů. To je ve srovnání s loňskem nárůst o pětadvacet procent. Přechod vlivem energetické krize a války chtějí urychlit. Když se přeneseme do Čech, stále slyšíme uvnitř vládních stran zprávy o tom, jak musíme přerušit dodávky ruského plynu a ropy. Ale nikdo neodpoví na otázku, na co pojedou naše továrny? Energetická náročnost je u nás vyšší tím, jak jsou některé podniky zastaralejší. Plyn a ropu potřebujeme a nikde neslyším, kde ji vezmeme. Nikdo nejel do Iráku nebo do Ázerbájdžánu uzavírat nějaké kontrakty, abychom měli náhradu. Na rozdíl od západoevropských států se u nás nemluví o tom, jak urychlit výstavbu obnovitelných zdrojů,“ dodává naštvaně. 

Dukovany, fajn. V roce 2040?

Podle Roučka jediné, o čem bylo v energetice rozhodnuto, je tendr na dostavbu Dukovan. „To je fajn. Nejsem proti tomu. Jen v nejpozitivnějším případě budou dostaveny v roce 2036. Jak ukazuje praxe, například poslední atomové elektrárny ve Finsku, každá má skluz osm nebo deset let. Takže v roce 2040? Nemáme odpověď na to, co se stane, když my nebo Rusové přeruší dodávky plynu. Čím je nahradíme? Tohle mi vadí. Celá diskuse u nás o energetické politice je nedomyšlená. Jde mimo trend nejen v Evropské unii, ale i v Austrálii, Číně, kde se přechází na obnovitelné zdroje,“ hodnotí rázně. A přidává konkrétní příklad. „Naše lesy jsou zaneřáděné. Stačí vyjet do Rakouska, jaké mají spalovny na štěpku, kde z toho vyrábí energii. Kdyby se pročistily lesy, naše městečka, která leží u lesů, by mohly jet roky na štěpku. Ano, máme krizovou situaci kvůli Putinově válce na Ukrajině, ale kdyby došlo k nejhoršímu, obávám se, že na to nejsme moc připraveni. Řeči o tom, že za to může Putin? Ano, jen ty řeči nám nezaručí energii,“ dodává.      
       
Běžný smrtelník má dojem, že vše zůstane na samotných podnicích a nakonec samozřejmě dopadne na konkrétního spotřebitele. „Na rozdíl od Německa chybí systém. Měl by zahrnovat i vládní podporu, jak odbornou, tak do určité míry i finanční tak, aby lidé byli motivováni na obnovitelné zdroje přejít,“ uvedl Rouček.

„Jako mluvčí vlády si pamatuji…“

A jak pracovat s cenami energií? Rouček se vrací ještě k dostavbě Dukovan. „Když vláda schválila tendr na dostavbu Dukovan, všichni provládní ekonomové argumentují, že budeme mít levnější elektřinu. Jako mluvčí vlády pamatuji argumenty, když se dostavoval Temelín. ČEZ elektřinu levně vyrábí, jenže ji prodává do Lipska na burzu a naši spotřebitelé, ať jsou to domácnosti nebo podniky, ji kupují za jednu z nejvyšších cen v Evropě. ČEZ vydělává velké peníze, ale spotřebitel platí stejnou cenu jako v Německu, která je v první trojici v Evropě. I země, které atomové elektrárny nemají, platí za elektřinu méně než my. A opět, vláda s tím nic nedělá. To je chyba jak politická, tak hospodářská,“ říká. 

Tohle je i jeden z důvodů vysoké inflace. „Máme dvojnásobnou inflaci, než je průměr v eurozóně. Je to jeden z vlivů. Jinde vlády zastropují ceny energií, dají určité daňové zvýhodnění. My, neděláme nic a divíme se, že máme inflaci 11 procent. Vždycky na začátku měsíce se objeví nová čísla a všichni ekonomové jsou šokováni,“ popisuje.

Nejde jen o energie. Lidé řeší, jestli budou mít vůbec na jídlo. Zemědělci zásadně veřejně vystupují. „Kde nejsme soběstační, u brambor nebo zeleniny, zemědělci chtějí hned dotace. Tak proč se všichni soustředí třeba na řepku? Proč nepěstují brambory? Jistě, dostanou víc za řepku, ale pak nemůžou neustále natahovat ruku a fňukat, že nevypěstujeme dost brambor nebo zeleniny? Zemědělství jako celek dostává desítky miliard korun dotací ročně, má přes dvacet miliard korun ročně zisky. Přesto, ať je mokro nebo sucho, chtějí od státu více peněz,“ zhodnotil Rouček.

Kdo chce mluvit o daních pro nejbohatší, je orazítkován

S pšenicí je to stejně jako s elektřinou. „Když se vypěstuje dost pšenice, proč ji neprodají zemědělci našim pekárnám levněji? Prodají ji za nejvyšší možnou cenu. Stát to nezastropuje a prodává se za nejvyšší možnou cenu. Samozřejmě, když je válka v Rusku a na Ukrajině, pšenice bude méně, ceny okamžitě stouply. Hrozí, že v zemích severní Afriky nebo Blízkého východu bude nedostatek potravin,“ uvažuje Rouček. „Ceny půjdou celosvětově nahoru. Stát s tím nedělá nic. Zemědělci vyprodukují možná ještě víc než 180 procent, než co potřebujeme, dostanou nejvyšší možné peníze. Já jim je přeju. Jen pak ať oni nefňukají, že bude chleba za 60 korun. Nakonec na to doplatí důchodce nebo máma samoživitelka, která sice souvislosti nezná, ale peníze na to musí někde vzít,“ doplňuje.