Památku Miroslava Ivanova, spisovatele a publicisty, zabývajícího se především historií a literaturou faktu, připomněl Klub autorů literatury faktu, který spolu s městem Jaroměř uspořádal už 23. ročník Cen Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Slavnostní vyhlášení se poprvé uskutečnilo v Knihovně Václava Havla. Rodák z Josefova nad Metují vystudoval češtinu a dějepis na Univerzitě Karlově, v roce 1967 přešel na dráhu spisovatele z povolání. Věnoval se především kauzám z české historie. Zpočátku protifašistickému odboji, mj. psal o atentátu na Reinharda Heydricha (Nejen černé uniformy), o Lidicích a Ležácích (A hořel snad i kámen). Původní profese Ivanova přivedla rovněž k „tajemstvím“, jež skrývá česká literární historie (Historie skoro detektivní, Labyrint, Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi).

Významné místo mezi jeho díly zaujímají práce obnovující zkoumání pravosti Rukopisů (Tajemství RKZ, Záhada Rukopisu královédvorského, Utajené protokoly). Zvláště od poloviny 70. let se Ivanov zaměřil na českou historii od Sámovy říše přes začátky českého státu, husitství, nevolnické povstání 1775 až po revoluci 1848. Zabýval se záhadami životopisnými (sv. Václav, Jan Žižka, Jan Amos Komenský) i rekonstrukcemi událostí (například smrt Jana Roháče z Dubé). Postupně Ivanov historická fakta stále více beletrizoval (Vražda Václava, knížete českého…, Český pitaval aneb Kralovraždy, Podivuhodné příběhy) a své záhady konstruoval (Požár Národního divadla aneb Příliš mnoho záhad). Byl dlouholetým předsedou Klubu autorů literatury faktu, jenž od roku 2001 spolu s rodinou Miroslava Ivamova vyhlašují Cenu Miroslava Ivanova.

Vždy je lepší vybírat z vícero skvělých knížek

„Letošní ročník byl plný skvělý knih a pro porotu nebylo vůbec jednoduché vybrat vítěze. V některých kategoriích by už jen ta nominace v předchozích ročnících znamenala vítěznou knihu. Ale vlastně je to dobře, protože i ve fotbale, který mám rád, trenéři říkají, že je vždy lepší vybírat z více výborných hráčů. Tak i tady je lepší vybírat z více skvělých knížek. A samozřejmě musím přiznat, že u některých výběrů se mohou lišit názory na to, která z těch knih je nejlepší. Jako porota jsme se v některých kategoriích proto také neshodli. Ne že bychom se pohádali, ale někde to bylo velmi těsné,“ uvedl předseda poroty a zároveň i Klubu autorů literatury faktu Stanislav Tumis, vysokoškolský pedagog na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.