Bezpečnostní expert Jaroslav Štefec připomněl první použití jaderné bomby v horké válce. Shození bomby na japonské město Hirošima. „6. 8. 1945. Výročí jednoho z největších válečných zločinů všech dob. Hirošimská tragédie, jejímž hlavním cílem bylo ukázat americké válečnické svaly tehdejšímu ruskému vůdci Stalinovi, je dnes podávána jako „nezbytnost pro vítězství USA nad Japonskem“. Tato vojensky zcela zbytečná demonstrace síly stála Japonsko kolem 160 000 lidských životů,“ připomněl Štefec tragickou událost konce druhé světové války.

Podle Štefce musíme pamatovat na hrůzy výbuchu jaderné bomby i na počty mrtvých a nebrat hrozby jejich použití v současnosti lehkovážně. „Nesmíme na to zapomenout,“ zdůrazňuje a ukazuje na Evropu a USA, kde se o použití jaderných zbraní lehkovážně mluví, když protivníkem je Rusko, které má samo jaderný vojenský arzenál schopný zničit celou planetu. „Zvlášť ne dnes, kdy se v Evropě i v USA začíná stále lehkomyslněji mluvit o jaderné válce, o tom, jak je vlastně ‚neškodná‘ a jak to jako NATO natřeme tomu Rusku, vlastnícímu přes 5 500 jaderných náloží, od taktických až po strategické, a také dostatek jejich nosičů, schopných je dopravit na libovolné cíle. Nejen v Evropě, ale po celém světě,“ zdůrazňuje Štefec.

Podle Štefce u nás působí síly, které by rozpoutání války v Evropě uvítaly. Touží, aby veřejnost otupěla a jakékoliv volání po míru aby umlklo. „Bohužel, síly, které se snaží ovládat náš svět a rozpoutat válečné hrůzy, proti nimž by bylo jaderné bombardování Hirošimy a Nagasaki jen zanedbatelnou epizodkou, dělají vše pro to, abychom zapomněli. Abychom ztratili ostražitost vůči jejich plánům a otupěli vůči válce a jaderné hrozbě. Abychom nevěděli a bylo nám to jedno. A daří se jim to,“ hodnotí současný stav světa Štefec.

Na příkladu mladých Japonců do 20 let věku ukazuje, že historická paměť je krátká. Jedna třetina mladých Japonců je přesvědčená, že jadernou bombu na Hirošimu hodilo Rusko, nikoliv Spojené státy, tvrdí Štefec. „Nezapomínáme totiž jen my. Zapomínají i ti, kterých se to bezprostředně týká. Více než 1/3 mladých Japonců do 20 let se domnívá, že atomovou pumu na Hirošimu svrhlo Rusko. Ne SSSR, ale Rusko,“ napsal na facebooku Jaroslav Štefec.

A dodal, že se není proč divit. Na vzpomínkové akci v Hirošimě japonský premiér Fumio Kišida obvinil z jaderné hrozby Rusko. „Není divu. Na vzpomínkové ceremonii v Parku míru v Hirošimě u příležitosti 79. výročí atomového bombardování města japonský premiér obvinil Rusko z jaderné hrozby. Vůbec nezmínil USA, které hirošimské inferno způsobily. „Situace s jaderným odzbrojením je stále obtížnější ve světle ruských hrozeb použití atomových zbraní,“ řekl premiér Japonska,“ ukazuje Štefec nálady ve světě.

Štefec ze slov japonského premiéra čte, že Japonsko musí deklarovat svou loajalitu Spojeným státům, a tak na vzpomínkové ceremonii USA nebyly zmiňované. „Fumio Kišida velmi dobře ví, proč se pečlivě vyhýbá sebemenšímu náznaku, že to byly právě Spojené státy, které v roce 1945 svrhly jadernou pumu na Hirošimu. Přítomným pouze sdělil, že ‚město se po jaderném výbuchu proměnilo v popel‘ a jeho obyvatelé ‚byli okradeni o své sny a šťastnou budoucnost‘. Ví totiž, že si svou pozici udrží jen a pouze za podmínky absolutní konformity vůči americké administrativě. Stejně jako to ví naprostá většina evropských politiků včetně těch českých,“ pokračoval ve svém zamyšlení Jaroslav Štefec.

A připomněl fotografii japonského chlapce, který několik dní po výbuchu v Hirošimě na zádech nese svého mrtvého sourozence ke kremaci. „Na ikonickém snímku, vyfoceném několik dnů po výbuchu, je japonský chlapec, který přinesl tělo svého mladšího bratříčka ke kremaci. Tato fotografie se v minulém tisíciletí stala symbolem nelidskosti amerických atomových útoků na Hirošimu a Nagasaki,“ sdílel Štefec fotografii.

Nakonec vyjádřil naději, že k podobným koncům se nedopracujeme i při současných vojenských konfliktech. Jen to podle něho bude vyžadovat soustu práce každého, kdo si pamatuje a nezapomíná. „Věřím, že se podobná situace už nikdy nebude opakovat. Bude to ale vyžadovat ohromné úsilí všech lidí, kteří si pamatují a rozumí. Naděje je malá, ale musíme to aspoň zkusit,“ ukončil Štefec své zamyšlení.