„Prezident republiky Miloš Zeman navrhl v pátek dne 10. března 2017 Senátu Parlamentu České republiky k volbě nové členky Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Lenku Procházkovou,“ zní krátká tisková zpráva, která z prezidentské kanceláře do redakcí putovala ještě před očekávanou Zemanovou tiskovou konferencí.

Netrvalo dlouho a k prezidentskému návrhu se vyjádřil aktivista z lobbistické neziskovky Evropské hodnoty Jakub Janda, který se nejvíc „proslavil“ pornovideem pro gaye.

Janda na Procházkovou i prezidenta zaútočil. Podle něho Zeman navrhuje do instituce dokumentující zločiny komunismu osobu, která po celé roky stojí po boku KSČM. Tím bychom se prý vrátili zpátky do 80. let. Jenže Lenka Procházková za bývalého režimu čelila perzekuci, podepsala Chartu 77 a až do roku 1989 musela pracovat jako uklizečka.

„Na štěkání rozdrážděných psů jsem dávno zvyklá, nedbala jsem na ně v době normalizace, kdy směli i kousnout, takže dnešnímu kejhání potrefené husy se můžu jenom smát,“ řekla spisovatelka v prohlášení pro ParlamentníListy.cz.

Celý text spisovatelky Procházkové psaný pro PL přikládáme zde:

Moje reakce na pohoršení pana Jandy

Když jsem na dotaz pana prezidenta, zda jím navrženou kandidaturu do zmíněné rady přijmu, odpověděla kladně, bylo mi jasné, že zpráva vyvolá řadu negativních reakcí. Na štěkání rozdrážděných psů jsem dávno zvyklá, nedbala jsem na ně v době normalizace, kdy směli i kousnout, takže dnešnímu kejhání potrefené husy se můžu jenom smát. Pan Jakub Janda je teprve začátečník při hledání pravdy, což je ale celoživotní úkol, který bych nazvala cestou. Já jsem zřejmě ušla už delší štreku, takže vím, že pravda není kádrovák. Jinak řečeno, nevylučuje nikoho z cesty k ní. Zátarasy k poznání a šíření pravdy vždy stavějí jen lidé. Ať už ve jménu „jediné správné“ ideologie nebo víry. To, že vznikají ústavy a úřady plné badatelů, kteří na základě archívů mapují křivolaké cesty k pravdě a jejich četné oběti, je asi nutné. Zkoumání minulosti a rozpoznání příčin starých křivd nám může pomoci v tom, abychom je neopakovali.

Z médií tzv. hlavního proudu si bohužel ani dnes nedokážeme vytvořit obraz současného světa, který by se blížil pravdě, a proto existují a stále vznikají další a další alternativní internetové weby, které přebírají roli novodobého samizdatu. To samozřejmě zrychluje informovanost lidí. V této fázi ještě nelze mluvit o vzniku občanské opozice, ale o vytváření sítě těch, co už se probudili.

Pan Janda říká, že tahle zem je naše. Současně ale varuje před svobodou slova a názoru v té naší zemi. Tím mi připomíná jednoho z vyšetřovatelů, který mě v dobách „nedávno minulých“ předvolával do kachlikárny na výslechy. V autobiografickém románu „Smolná kniha“ jsem mu dala přezdívku Chlapeček. Nebyl sice tak fotogenický jako pan Janda, ale intelektuálně by mu byl rovnocenný. Na rozdíl od pana Jandy měl ale intuici a ke konci roku 1989 už působil jako vyplašený králík. Po změně režimu, když jsem Chlapečka náhodně potkala na ulici, se mi omluvil a plaše se ptal, jestli ho nenávidím. Řekla jsem mu, že ne. Protože nenávist ke slouhům jakéhokoliv režimu je zbytečná a jenom bere sílu pro další cestu. Ani pohrdání zmanipulovaným mladým člověkem není dobré. Protože MY (Čechové, Moravané a Slezané) nejsme početný národ a pro své přežití musíme trpělivě a ustavičně přibírat každou dušičku, co bloudí. Zatím jsme to ještě napříč generacemi a navzdory různým typům normalizace a totality nikdy nevzdali.

Na závěr chci dodat, že je mi opravdu jedno, zda mě Senát do té rady schválí. Já si svou svobodu slova a názoru ustojím i bez „funkce“. V případě, že schválena budu, se té svobody projevu v souladu se svým svědomím samozřejmě nevzdám. To Vám na dálku slibuji už dnes, pane prezidente!

Lenka Procházková, 10. března 2017