První reakce ministra Blatného ohledně autentičnosti jeho podpisu na petici Milionu chvilek za demisi premiéra Babiše, to ještě ve čtvrtek zpochybňovala. V pátek nakonec doznal, že podpis skutečně patří jemu.

„Sotva může úspěšně vést druhé někdo, kdo má sám zlomenou páteř. Novému ministrovi se to přihodilo hned na první tiskové konferenci,“ píše Schmarcz, s tím, že dostát danému slovu je v politice základním zákonem. Jinak se mění v arénu lhářů, křivopřísežníků a slabochů. 

Blatný se měl rovnou přihlásit k tomu, co je dané černé na bílém, a ne lhát. „Pokud je pro něj Andrej Babiš coby premiér stále neskousnutelný, neměl přijímat nabídku na post v jeho kabinetu. Pokud je kvůli boji s pandemií ochoten ho akceptovat, mohl si to s ním vyříkat a lidem takto vysvětlit. Ne na přímý dotaz lhát jako malý kluk,“ pokračuje komentátor.

Připomíná, že žijeme v demokratickém státě. „Už nežijeme v totalitě, kdy režim nutil významné osobnosti podepsat třeba Antichartu, či se kát za projevené názory,“ poznamenává Schmarcz.

Že Blatný původně popřel, je v podivném rozporu s jeho krédem, jež vyslovil na téže tiskové konferenci – že strach nás paralyzuje, a co je ještě daleko horší, rozděluje. „Za chvíli na to už byl sám strachem paralyzovaný dokonale. Těžko ho ale dokáže transformovat v respekt. Ani mezi ním a premiérem – pokud se ho bojí – a už vůbec ho nezíská u občanů, když neumí elementárně dostát danému slovu,“ zdůrazňuje komentátor.

Ještě není podle něj namístě nad Blatným lámat hůl. „Možná byl prostě jen zaskočený, nechtěl působit neslušně a dostat premiéra do prekérní situace,“ dodává komentátor.