Mít titul něco znamenalo již za dob Rakouska-Uherska. Tehdejší vzdělávací systém však s dnešním nelze srovnávat. Před rokem 1918 již absolutorium maturity něco znamenalo. Vysokoškolské vzdělání mělo velikou hodnotu. Jan Olša z O.K. strany upozorňuje, že se to výrazně proměnilo až po roce 1948.

Co by se mělo změnit?

„Po převzetí moci dělnickou třídou v roce 1948 to totiž všechno začíná! Vzpomeňme různé druhy zkrácených dělnických studií, jejichž absolventi pak nahrazovali letité, ale politicky nezpůsobilé manažery. Také to podle toho vypadalo. Vrcholem tohoto vzdělávacího prznění byly např. právnické dvouletky, které opravňovaly absolventy honosit se titulem doktora práv, nebo titulem RSDr. (RerumSrandareDoktorum), který se někteří z poslanců KSČM nestydí používat dodnes,“ upozorňuje Olša.

Další vlnu získávání titulů odstartoval zrod soukromých vysokých škol na území republiky po roce 1989. Ze soukromých škol se pak ale „titulová nemoc“ rozšířila i dál. Autor připomíná politické rychlostudenty z plzeňských práv, kteří získali titul bezmála bleskově. I to ukazuje, že se dnes stal důležitý titul sám o sobě, aniž by se někdo zajímal o to, zda má jeho nositel i patřičné znalosti.  

Vraťme řemeslníkům jejich prestiž

Co by se tedy mělo změnit? Olša navrhuje např. změnu financování škol. Dosud se množství peněz po jednotlivá zařízení odvíjí od počtu jejich žáků. Už na středních školách to vede k tomu, že na nich studují i slabší studenti. Zároveň však v Česku schází řemeslnící a něco si opravit dnes už umí málokdo.

„Z těchto a mnoha dalších důvodů O.K. strana usiluje o navrácení společenské vážnosti řemeslníkům! Usiluje i o zastavení nesmyslné preference středoškolského vzdělání před odborným. O.K. strana se též zasazuje o výraznou kontrolu studijní úrovně i na vyšších odborných a vysokých školách. O.K. strana tvrdí, že struktura školství musí vycházet z potřeb trhu práce,“ uzavírá svou úvahu autor.