Začneme nevídaným a zcela neuvěřitelným úkazem na české mediální scéně, k němuž došlo na zpravodajském kanále CNN Prima News v pořadu 360° Pavlíny Wolfové při diskuzi Roberta Šlachty s komentátorem Martinem Schmarczem. „Moderátorka Pavlína Wolfová si počínala velmi profesionálně ve snaze zklidnit atmosféru, kterou strašným způsobem rozvířil Schmarcz tím, že začal na Šlachtu řvát velice nenávistně a s takovým prudkým osobním zanícením, až to bylo nápadné. Přitom je Schmarcz prezentován jako komentátor CNN Prima News, tedy placený insider zaměstnanec,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský, který zná „hrdinu“ tohoto příběhu už od počátku 90. let.

A to od návratu Josefa Kudláčka z emigrace a počátku jeho vydávání Českého deníku. „Tehdy v něm pracovala Petruška Šustrová, budoucí senátor Martin Mejstřík, začínal tam sociolog Jaroslav Huk, psal tam František Kostlán. Byla tam spousta zajímavých lidí, rozmanitých osobností od naprostého liberálně kapitalistického prava, protože vydavatel Kudláček se tehdy profiloval jako velký nepřítel Havla a velký obdivovatel Klause, což mu ovšem vydrželo velmi krátce, protože měl velmi pomíjivé vlny antipatií a sympatií. Ale podstatné je, že mě v celé redakci nejvíce zaujal tehdy mladý Martin Schmarcz, protože byl vždy velice prudký, nesmlouvavý, měl jednoznačné a tvrdé postoje. Skoro bych chtěl říci až hádavé, ale ne, to by se pak špatně dokazovalo,“ uvědomuje si mediální analytik.

Topolánek si vzal za spolupracovníka kritika ODS

Nejen pro Schwarczův „temperament“ ho velmi pozorně sledoval i později, kdy působil jako blízký spolupracovník premiéra a předsedy ODS Mirka Topolánka. „Já jsem tehdy Mirkovi v dobré víře říkal: ‚Hele, neblbni, Mirku, Schmarcz je duševně ne úplně vyrovnaný člověk. Navíc ty jsi předseda ODS a on se už několik let profiluje jako veliký nepřítel a kritik ODS, tak to k sobě moc neladí.‘ I to byl jeden z důvodů, proč jsme k sobě s Mirkem Topolánkem průběžně ztratili cestu. Ale za to nemůže Schmarcz, za to si může Topolánek sám. Ostatně jako za všechno, co kdy provedl, ale to je jiná věc. Fakt je ten, že to, co prováděl Schmarcz v televizi CNN Prima News obecně, považují za podivuhodné a divím se té televizi, že tam takového pracovníka držela a že nad ním zlomila hůl až po tomto extempore,“ odkazuje Petr Žantovský na Schmarczův následný konec v televizi.

Na druhou stranu ji musí pochválit za to, že dává prostor lidem typu politologa Jana Kubáčka nebo novináře Thomase Kulidakise. „To jsou profíci a špička ve svém oboru. Schmarcz byl zvláštní výjimka, což v tom diskusním pořadu dokázal naprosto zřetelně. V reakcích na sociálních sítích se objevovalo, že je to člověk zralý na psychiatrickou léčbu. Na mě, když jsem se na to koukal a nechtěl věřit svým očím, to působilo dojmem, že je pod vlivem nějaké návykové látky. Nevím jaké, ale to nebyly reakce normálně reagujícího člověka. To byly reakce člověka, který je zahnaný do úzkých, kam se zahnal sám, a potřeboval se z toho vyhrabat. Ale čím více se vyhrabával, tím hlouběji se zahrabával. Kdo to viděl, ví, o čem mluvím. Kdo to neviděl, určitě to najde v archivu televize CNN Prima News. Stojí to za to!“ ujišťuje mediální odborník.

Wolfová extempore zvládla, stejně jako televize

Oceňuje, jak si s neobvyklou situací televize poradila. „Tím, že Schmarcze vypnuli, že ho odvedli ze studia, pustili nějakou reportáž a Pavlína Wolfová to velmi korektně a diplomaticky celé uzavřela, se televize s neobvyklou situací vyrovnala velmi dobře. Člověk nikdy neví, jaký host nebo mluvčí s s jakou náladou přijde na kameru. Nikdy to neodhadnete. Kdysi jsem měl v Českém rozhlase 6 diskuzní pořad ‚Hovory o politice‘ a jako host mi tam přišel dlouholetý výborný znalec americké politiky, můj dobrý známý, a vypadal jako vždycky. Byl to takový ten ctitel neokonů, tedy vyznavačů politického směru neokonzervatismu, který se zrodil v 60. letech minulého století v USA. A tehdy to bylo před prezidentskými volbami, které vyhrál Obama,“ vzpomíná Petr Žantovský.