„Víte, když jako Čech (a vůbec Evropan) přijedete sem do Zálivu, tak si jednoho slunného dne uvědomíte, že strašně smrdíte. Já vím, já vás slyším. Vy přece nesmrdíte, vy se sprchujete parfémem od Bosse, vy jste hotový chodící záhon frézií. To jsem si myslel taky – ale houby. Tady v Arábii byste i s celým bossem smrděli jak řeckej přístav za odlivu. Akorát by vám to místní ze zdvořilosti neřekli. My Evropani máme, bohužel, sklon se při 55° C trochu potit. A naše evropské parfémy tady v tom hicu vůbec nezabírají. Ale vůbec – jsou moc slabé,“ rozepsal se Jaroš. 

Podle jeho slov místní lidé vůně milují a zacházejí s nimi mnohem lépe než my. „A nejlepší vůně na světě se už 6000 let dělají tady v Ománu, kde roste nejkvalitnější kadidlovník pravý neboli olibanum,“ zmínil marketér. A popsal, jak každá rodina má svůj recept, mnozí muži si „oblékají“ i několik vrstev parfému, které se postupně za chůze rozvíjejí. 

„Ale na druhou stranu jsou ty místní vůně tak těžké a kořeněné, že kdybych si je vzal do té Prahy, tak vás rovnou vezou na ARO. I tady je to taková síla, že některé kolegy poznám už asi tři metry předtím, než dojdou k mému stolu, ani nemusím zvednout hlavu,“ zmínil s tím, že úplně nejdrsnější je vůně zvaná oud. 

„Jsou to všelijak upravované odštěpky kořenového dřeva některých stromů, zejména z Laosu. Arabové nechávají oud hořet v místnosti, čímž ji celou provoní a vytvoří v ní naprosto oblbující atmosféru. Pár deka lepšího oudu, který shoří za půl hodiny, stojí běžně desetitisíce korun. Kolegové mi vyprávěli urban legends o zámožné rodině Alfardanů, kteří prý během návštěv nechávají doutnat celý obrovský kořen stromu, což je maximální známka bohatství. Znamená to, že si můžete bez mrknutí oka dovolit pálit milionový majetek jen proto, aby vaši hosté měli zajímavější vzduch,“ sdělil Jaroš. 

Celý příspěvek Martina Jaroše:

Mateřská korporace mě poslala na pár týdnů do Ománu, abych jim tady trošku píchnul. Mám z toho radost, protože Omán je nejkrásnější země v Zálivu a taky nejvoňavější. Jestli vám to neva, tak vám tu něco o arabských vůních napíšu.

Víte, když jako Čech (a vůbec Evropan) přijedete sem do Zálivu, tak si jednoho slunného dne uvědomíte, že strašně smrdíte.

Já vím, já vás slyším. Vy přece nesmrdíte, vy se sprchujete parfémem od Bosse, vy jste hotový chodící záhon frézií.

To jsem si myslel taky - ale houby. Tady v Arábii byste i s celým Bossem smrděli jak řeckej přístav za odlivu. Akorát by vám to místní ze zdvořilosti neřekli. My Evropani máme bohužel sklon se při 55 °C trochu potit. A naše evropské parfémy tady v tom hicu vůbec nezabírají. Ale vůbec - jsou moc slabé.

To místní lidi vůně milují a zacházejí s nimi mnohem líp než my. A nejlepší vůně na světě se už 6000 let dělají tady v Ománu, kde roste nejkvalitnější kadidlovník pravý neboli olibanum. Už Plinius starší v 1. století napsal, že obchod s kadidlem udělal z Ománců nejbohatší lidi na světě. A dodnes je tu v Ománu spousta rodin, hlavně v provincii Dhófar, které si doma připravují své vlastní parfémy. Ženy tu ručně míchají tzv. bakhoor - směs vonných pryskyřic z kadidlovníku, drcených květů, aromatických olejů a dalších ušlechtilých látek. Každá rodina má svůj vlastní recept, složení se přitom mění i podle aktuální nálady či počasí. Mnozí muži oblékají každé ráno i několik vrstev parfému, které jsou tak šikovně poskládané, aby se za chůze postupně rozvíjely. Představte si to - chlapi, a několik vrstev parfému. Kontrast s pražskou tramvají v létě snad ani nemůže být větší. Ale na druhou stranu jsou ty místní vůně tak těžké a kořeněné, že kdybych si je vzal do té Prahy, tak vás rovnou vezou na ARO. I tady je to taková síla, že některé kolegy poznám už asi tři metry předtím, než dojdou k mému stolu, ani nemusím zvednout hlavu.

Úplně nejdrsnější je pak vůně zvaná oud. Vyslovuje se trošku nešťastně s dlouhým ú - to už je v češtině takový osud, že názvy vůni zní hrozně, viz už to kadidlo. Ale jinak je oud boží. Jsou to všelijak upravované odštěpky kořenového dřeva některých stromů, zejména z Laosu. Arabové nechávají oud hořet v místnosti, čímž ji celou provoní a vytvoří v ní naprosto oblbující atmosféru. Pár deka lepšího oudu, který shoří za půl hodiny, stojí běžně desetitisíce korun. Kolegové mi vyprávěli urban legends o zámožné rodině Alfardanů, kteří prý během návštěv nechávají doutnat celý obrovský kořen stromu, což je maximální známka bohatství. Znamená to, že si můžete bez mrknutí oka dovolit pálit miliónový majetek jen proto, aby vaši hosté měli zajímavější vzduch.

A když jsme u toho, přímo ománská sultánská rodina založila značku luxusních parfémů Amouage, která se občas dostane i v ČR. Jméno Amouage je kombinace francouzského slova amour, láska, a arabského výrazu pro vlnu na moři - maudža, ????. Zítra se jdu do jejich vlajkového obchodu kouknout, tak snad budu smrdět o něco míň.

PS: Fotku jsem udělal během své první návštěvy v roce 2015, o víkendu snad pořídím další. Omán je jako z pohádky.

PPS: Jestli vás tyhle věci zajímají, tak je opravdu strčím do knihy, kterou vydám po návratu z Arábie. Přijdou tam tyhle arabské perličky ze života v Zálivu i věci, které zatím na Facebook napsat nemůžu. Už se docela těším.