V listopadu 2023 byla ukrajinská válka v plném proudu. Ukrajinští novináři v té době přišli s tvrzením, že ruské vrtulníky, operující na frontě, využívají pomocné energetické jednotky (tzv. APU), vyrobené v Česku. Produkt společnosti PBS Group měl být reexportován přes Indii a Kazachstán.

Odkazovali se mimo jiné na indickou databázi Export Genius, podle které měla strojírna z Velké Bíteše od roku 2014 dodat do Ruska zboží za celkem 122 milionů dolarů.

Později se na základě fotografií spadlého stroje objevila informace, že motory z Velké Bíteše mají pohánět i íránské drony, které na ukrajinské frontě rovněž využívá ruská strana.

Jde přitom o společnost, která patří mezi strategické podniky obranného průmyslu. Před rokem areál navštívila ministryně Jana Černochová a hovořila o vysoké úrovni jejich výrobků.

Strojírna na obvinění reagovala velmi ostrým dementi, ve kterém uvedla, že motory v iránských dronech nejsou české výroby, pouze jsou těm českým vizuálně podobné. Podobné spekulace podle ní nejsou omylem, ale úmyslným útokem, sloužícím zájmu „ruské agenturní sítě“.

Indickou databázi společnost zpochybnila: „Domníváme se, že od počátku jde o špinavou hru ruských služeb, které jednoduše vložily do databáze falešné údaje,“ uvedla v tiskovém prohlášení.

Pro server IDNES.cz tisková mluvčí PBS Group Monika Hrubalová uvedla: „Protože íránské drony mají motory vzhledově podobné motorům PBS, zúčastnili jsme se letos šetření organizovaného ukrajinskou stranou přímo tam. Ukázalo se a prokázalo, že se o motory PBS nejedná.“

Česká televize ale v souvislosti s kauzou psala o tom, že mohlo jít o zakázku realizovanou s Indy nebo Kazachy ještě před vypuknutím války. Společnost PBS podle jejich tvrzení rovněž dodávala do Ruska až do vypuknutí války dvacet let.

V každém případě se podle právníků mělo jednat o porušení sankcí, které na Rusko uvalila EU.

Začalo to v devadesátkách...

Ministryni ve Velké Bíteši hostili manažeři PBS Milan Macholán a Pavel Čechal. Skutečné vlastníky je třeba hledat někde jinde.

Sama společnost PBS na svém webu informuje, že majitelem a stoprocentním vlastníkem PBS Group je pan William Didden. Ten podle těchto informací veřejně vystupuje pouze zřídka.

„Dnes se William angažuje nejen v obchodu a strojírenství, ale také ve výzkumu molekulární biologie a genetiky. Založil několik firem zaměřených na DNA diagnostiku a aplikovanou medicínu, které významně přispívají k inovacím ve zdravotní péči,“ informuje dále firemní web.

Zjistit, v jakých zdravotnických firmách pan Didden figuruje, není tak složité. Řada z nich má totiž s holdingem PBS Group shodné sídlo v Krakovské ulici v Praze. A právě od této adresy se odvíjí pozoruhodný podnikatelský příběh.

Nejprve to byl příběh typicky „devadesátkový“. Na zmíněné lukrativní adrese v pražském centru, kde dodnes sídlí několik ordinací a zdravotnických firem, začali podnikat Marie Kocevová a Petr Kádner. Ten měl vazby na Michala Kádnera, tehdejšího politika ODS.

Budovu v Krakovské získal Petr Kádner za pomoci úvěru IPB do majetku společnosti PKP Medico.

Před soudem kvůli převodu následně skončila Nina Šuškevičová, která za společnost podepsala úvěrovou smlouvu u Investiční a poštovní banky. V bance měly o úvěru od počátku existovat pochybnosti a souhlas byl dán až po intervenci z centrály. Společnost si měla u IPB vypůjčit celkem více než 300 milionů korun, aby posléze skončila v konkurzu absolutně bez majetku.

O kauze v roce 2004 psal časopis Respekt: „Dva měsíce před pádem IPB poslal ředitel Medica Petr Kádner firmu do konkurzu – v té době to byla prázdná slupka, majetek včas převedl za směšné statisícové částky na spřízněné firmy. Vyšetřovatel Gejza Rakaš však obvinil jen Šuškevičovou za starý úvěr; na stíhání Kádnera prý „chyběly důkazy o úmyslu“.

Nyní na adrese v Krakovské kromě několika ordinací stále sídlí řada společností, které ovládá pan Kádner, společně s Williamem Diddenem.

Některé medicínské společnosti, sídlící na této adrese, jsou formálně vlastněné holdingy registrovanými v cizině, včetně Britských panenských ostrovů, jednoho z nejprofláklejších světových domicilů. K jejich obhospodařování má pomáhat právnická kancelář z Kypru.

Kádner vedle toho figuroval v novém století i v kauze Vysoké školy v Karlových Varech. Tu kupoval společně s právníkem Ondřejem Davidem, koncipientem u Milana Kindla, později neblaze proslulého děkana právnické fakulty v Plzni. Školu měli fakticky kupovat pro něj a soukromá univerzita se posléze stala součástí Kindlova systému „prodeje diplomů“.

Jeho společník si pěstuje image mezinárodně uznávaného experta na genetický výzkum. Pod jménem Prof. MUDr. William Didden je veden jako spoluautor série publikací Genetika v klinické praxi (společně s profesorem Radimem Brdičkou, jednou z nejvýznamnějších kapacit v oboru) a jedna z jeho firem nese název Laboratoires William Didden – Paris, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o českou s. r. o.

Sám profesor Didden se měl původně jmenovat Velko Kocev. ParlamentníListy.cz získaly informace, že na Balkáně, odkud pochází, měl mít vazby na několik rizikových subjektů.

Pod původním jménem ještě figuroval v letech 1993–1998 ve zmíněné společnosti PKP Medico s Kádnerem, Šuškevičovou i Marií Kocevovou.

Takto je Diddenova identita vysvětlována na webu strojírny: „V mládí přijal William na přání svého otce, významného amerického podnikatele, jeho příjmení, aby pokračoval v rodinném dědictví“. A opět je zdůrazněn jeho význam a rozhled ve strojírenství i v molekulární biologii a genetice.

Vedle toho se profesor Didden prezentuje také jako významný psychoterapeut. Mezi jeho klienty měla patřit například operní diva Dagmar Pecková. Ta se v roce 2016 v rozhovoru pochlubila, že ji profesor Didden v rámci terapie jejího syndromu vyhoření zasvětil i do tajů meditace.

„Podstupovala jsem terapie u psychiatra, pana profesora Diddena. Potvrdil mi, že se nemůžu uzdravit mimo jeviště, když právě tam jsem měla problém,“ vyprávěla umělkyně v rozhovoru v roce 2016.

Následně jí měl genetik – psychiatr pomoci i s dramaturgií alba s názvem Hříšnice. Diddenovy společnosti, včetně První brněnské strojírny, také pěvkyni sponzorovaly koncert v Rudolfinu.

Redl a Hlubuček

Kádner na adrese v Krakovské vlastní mimo jiných společnost GHS Genetics. Ředitelem je Viktor Furman, jehož dcera Denisa Furmanová, ročník narození 1994, má být přítelkyní či dokonce manželkou Michala Redla, hlavní tváře korupční kauzy Dozimetr.

Proto nepřekvapí, že Petr Hlubuček, který s Redlem spolupracoval jako náměstek pražského primátora, v době covidové pandemie rozjel spolupráci magistrátu právě se společností GHC Genetics a veřejně se s ní prezentoval.

Když byl později Hlubuček přímo na magistrátu zatčen, vysvětloval své vazby na podnikatele Redla slovy: „Pan Redl si vzal za manželku dceru mého kamaráda Viktora Furmana z GHC Genetics, se kterým jsme během covidové pandemie zachraňovali půlku Prahy.“

Robert Šlachta, lídr hnutí Přísaha, k tomu tehdy napsal: „Firma GHC Genetics během covidu od Prahy získala několik super výhodných míst na covidové testovaní. Samozřejmě bez výběrového řízení. Byli na Václaváku, letišti, Vítězném náměstí, u Džbánu. Prostě všude tam, kde je hodně lidí. Finální cenovka za testování? 188,7 milionu korun pro GHC Genetics jenom od Všeobecné zdravotní pojišťovny! Kdo jiný samozřejmě mohl oznamovat nová testovací místa pro svoje kámoše než Hlubuček. A aby toho nebylo málo, tak jim Praha taky přiklepla mimořádnou dotaci. Tu dostali jenom oni.“

Didden dlouhodobě žije ve Francii, ale uvádí o sobě, že má české občanství. Adresu v obchodním rejstříku několikrát měnil, ta aktuální je francouzská.

Didden má mimo jiné vlastnit zámek Palmův dvůr v Jablonném v Podještědí. „V současnosti je objekt v soukromém majetku, a tudíž nepřístupný, exteriér i zahrada jsou vzorně opraveny,“ píše o usedlosti ze sedmnáctého století jeden z turistických webů. Z údajů v katastru nemovitostí také vyplývá, že pan William Didden má mít zrušený trvalý pobyt na území ČR.

Jejich společné firmy také vlastní usedlost Bezděkov u Klatov a několik lukrativních domů po Praze.

Strojaři z Bíteše

Zdravotničtí podnikatelé z Krakovské ulice se postupem času pustili do podnikání ve strojírenství. Součástí jejich portfolia se stala PBS Velká Bíteš. Ta byla uvedena do provozu jako pobočný podnik První brněnské strojírny, z čehož vznikl i její název, a od roku 1967 se soustředí na výrobu součástek motorů pro letadla.

V rámci této skupiny existuje hned několik společností, které se různě navzájem vlastní a ovládají. Občas dost nepřehledné struktury ale končí u pánů Kádnera a Diddena.

Společnost PBS GROUP a.s. ovládá přes akcie na jméno ze 75 % William Didden, zbytek společnost Rokay Limited, založená v Londýně.

V její exekutivě sedí Petr Kádner, který je v PBS GROUP současně předsedou představenstva a ve firmě První brněnská strojírna a.s., kterou PBS GROUP stoprocentně vlastní, je předsedou dozorčí rady.

William Didden je v PBS Group předsedou dozorčí rady.

V orgánech strojírny z Velké Bíteše figuruje skupina z Krakovské od roku 2010. Sama společnost PBS na svém webu informuje, že strojírnu má už dvě desítky let vlastnit „rodina Diddenových“. Na dotazy ParlamentníchListů.cz po vyjasnění těchto časových nesrovnalostí, stejně jako dotazy, jaký vliv mají pánové Kádner a Didden na řízení společnosti, doposud nepřišly odpovědi.

Na webu společnosti se uvádí, že ačkoliv pan Didden na veřejnosti vystupuje pouze zřídka, jeho strategická vize formuje směr společnosti.

Informace ParlamentníchListů.cz ale potvrzují tvrzení České televize o angažmá společnosti v Rusku. PBS po roce 2020 utlumila činnosti své tamní kanceláře (a rovněž kanceláře v Číně) a mimo jiné taky vypnula svůj ruský web.

Od Národního bezpečnostního úřadu má společnost První brněnská strojírna Velká Bíteš prověrku na stupeň důvěrné.

Přesto se ale zdá nechtěně výstižným jeden z reklamních sloganů společnosti: PBS podle něj představuje „mnoho podob přesného strojírenství“.