David Zábranský dal opakovaně najevo, že si cení práce prezidenta Miloše Zemana. Naproti tomu je zděšen z toho, co si někteří lidé k Miloši Zemanovi dovolují. V rozhovoru pro server ParlamentníListy.cz ovšem uznal, že nenávist mezi příznivci a odpůrci Miloše Zemana už přesáhla jakékoli únosné meze.

„Nenávist na obou stranách přesáhla únosnou míru. Jedné straně jde o to sundat kavárnu, druhá strana chce sundat Zemana a to všechno, co podle nich Zeman symbolizuje čili českou malost. A k tomu všemu je třeba připočítat, že oběma stranám jde úplně nejvíc o Facebook, a na tom si užijete tak i tak, ať ten váš kůň vyhraje, nebo ať je klidně poslední. I když prohrajete, budete se moct na Facebooku dál sdružovat a hromadně pohrdat. Pohrdání je pro mě klíčový pojem dneška, je to novodobá obdoba třídního boje a jakákoli debata se bez tohoto termínu už nepohne o krok dál. Pokud se mluví o rozdělené společnosti, mělo by se mluvit o společnosti rozdělené absolutním pohrdáním. Každá z dotčených skupin ve společnosti si namlouvá, že ona má vůli a řešení. V cestě stojí pouze jediné, a to protichůdná skupina, kterou stačí vyhladit a bude dobře. Je to až jakási rasová nenávist. Všichni jsme nakonec líní a všichni se zajímáme prakticky jenom o konzum, elity ne-elity, v tomhle směru jsme všichni na jedné lodi, ale každá skupina si po svém namlouvá, že tomu tak zrovna v jejím případě není. Elity v tupém a konzumním lidu vidí a nenávidí samy sebe. Nenávidíme se. A je to pohrdání, co rozhoduje volby. Vyhraje prostě ten, kdo bude mít na své straně ty, kdo pohrdají s největší vervou,“ podotkl v rozhovoru pro PL.cz

Celý rozhovor naleznete zde.

Zdá se navíc, že společenské příkopy se nedaří zahrabat. Svědčí o tom ostatně příspěvky ze sociální sítě Facebook, jejich součástí je i fotografie billboardu s nápisem „Stydím se za svého prezidenta“.Cedule visí u jednoho penzionu v Podkrkonoší. Zábranský ji okomentoval po svém.

Pravděpodobně nějaký přecitlivělý básník, kterého finanční nouze zahnala k podnikání v gastronomii; lze čekat, že se stydí nejen za prezidenta, ale i za sebe, za své telecí, za své tvrdé matrace, za své vysoké ceny, za pomalé připojení, za své hnusné pivo Staropramen. Představuji si, že když někdo přijede do jeho penzionu, přecitlivělý majitel tam stojí rudý studem, ruku před rozkrokem, potí se, zajíká se, kuňká. Nedostanete z něj slova, jak se stydí. Nejraději by tam nebyl. Raději by se propadl do země, než aby s vámi mluvil o cenách ubytování,“ napsal spisovatel na serveru vice.com.

Celé vyjádření naleznete zde.

Zábranský zdůraznil, že stud je ryze osobní věcí a ukazuje na snahu bránit si svůj nejintimnější prostor. Stydět se člověk může také za své selhání. Stydět se lze také za někoho, na kom nám hodně záleží.

„Stydím se za Zemana, stydím se za své spoluobčany. V Česku se za Čechy a za prezidenta stydí každý druhý. Těmto lidem je pak tedy třeba vzkázat, že stydět se rozhodně nelze povýšeně, přezíravě, natož s morální převahou. Nebo ještě jinak. Těm, kdo se stydí za prezidenta, je třeba vzkázat, že je od nich moc hezké, že svého prezidenta vnímají jako někoho jim velmi blízkého, na kom jim hodně záleží. A těm, kdo se stydí za svůj národ, je třeba vzkázat, že onemocněli nacionalismem. S těmi je pak třeba mluvit, vysvětlovat jim termíny a svět,“ doplnil Zábranský.