Ilona Švihlíková má za to, že v Evropě převládají některé stereotypy týkající se Číny. Evropa i dnes často hledí na Čínu jako na zemi s levnou pracovní silou, které čeká na zahraniční investice. Jenže podle Švihlíkové je situace už dávno jiná.

„Pokud se podíváme na statistiku, tak HDP na obyvatele v ‚říši středu‘ se blíží 12.000 amerických dolarů na obyvatele, zatímco v porovnatelně lidnaté Indii je to jen něco přes 2000 dolarů. Čína je stále atraktivnější jako bohatnoucí trh, což odpovídá i jinému typu investic. Budou to nutně stále méně ty, které stojí na levné práci – pro ty tu jsou země jako Laos či Bangladéš. Koneckonců čínská strategie vyjádřená v heslu ‚Made in China 2025‘ dobře ukazuje, jak má země svou růstovou a modernizační cestu promyšlenou,“ napsala

Po covidu a během války na Ukrajině se ukazuje, že se rozbíjejí globalizační řetězce a ekonomika se více regionalizuje. Zkracují se dodavatelské řetězce. Čína je úzce propojena s Indonésií a s dalšími asijskými zeměmi.

A pokud chce Západ s Čínou držet krok, podle Švihlíkové by se nad sebou měl zamyslet.

„Čína se za posledních 40 let změnila nebývale. Ze země, která řešila doslova existenční problémy, se stala největší světovou ekonomikou (v paritě kupní síly), technologicky vyspělou, která je schopna investovat po celém světě. Tento vzestup vzbuzuje u řady zemí znepokojení (možná je to i závist?). Řešením ovšem není pokus ji ‚zastavit‘, ale spíše se zamyslet nad vlastními, méně úspěšnými růstovými modely a strategiemi. Pokud nám dnes vadí, že Čína je zodpovědná za třetinu světového výstupu zpracovatelského průmyslu, měli bychom se spíše kriticky podívat na mocenské vztahy mezi západními národními státy a nadnárodními korporacemi,“ uzavřela ekonomka Švihlíková.