Žurnalistiku začala Jana Lorencová studovat v 60. letech, studium ale nedokončila kvůli své politické aktivitě – nesouhlasila se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na území Československa.

K žurnalistické praxi se vrátila po roce 1989. Do roku 1994 působila v tištěných médiích a poté se stala zaměstnankyní České televize, kde se jako reportérka podílela na pořadech Fakta, Nadoraz, Klekánice, Případ pro reportérku a Za zdí. Lorencová se v této době podílela na rozkrývání nejvážnějších korupčních a privatizačních zločinů, často se značným osobním rizikem.

Do politiky chtěla vstoupit již v roce 2009, kdy měla kandidovat jako lídryně Strany zelených za Moravskoslezský kraj ve volbách do Poslanecké sněmovny. Tyto volby se však neuskutečnily. V roce 2012 pak kandidovala na místo senátorky jako nestranička za Stranu práce, ve volbách však neuspěla.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny roku 2013 kandidovala jako nestranička za hnutí ANO 2011 a tentokrát úspěšně – byla zvolena jako poslankyně za Moravskoslezský kraj až do roku 2017. Působila také jako místopředsedkyně kontrolního výboru a stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Lorencová je spoluautorkou knihy Krvavé oleje: můj přítel vrah, kde odhaluje pozadí jedné z největších polistopadových afér, známé jako LTO (lehké topné oleje).

Z rukou prezidenta Miloše Zemana převzala v roce 2018 medaili za zásluhy. Prezident Lorencovou vyznamenal za boj proti ekonomickým zmr*ům. Loni na podzim ve vzkazu k účastníkům demonstrace v Praze uvedla, že medaili Za zásluhy vrátí, nelíbilo se jí, že Zeman ocení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.