Na hlavním náměstí, místní obdobě metropolitního „Majdanu“,  zní z amplionů píseň „Narodil jsem se v Sovětském svazu“, pod nohami do toho křupe sklo z rozbitých oken a všude se nápisy „Stop fašismu“ či „EU a NATO, ruce pryč od Ukrajiny“ mísí s pravoslavnými kříži a rudými sovětskými vlajkami.

„Považují je za banderovce, fašisty, kteří rusky hovořící obyvatelstvo východní Ukrajiny poníží na lidi druhé kategorie, pokud je rovnou nevyženou nebo nevyvraždí,“ shrnuje reportér námitky místních vůči kyjevské vládě.

Pak cituje Sergeje Gračova, velitele místní vyhlášené „Luhanské lidové republiky“. Novináře nemůže přijmout ve své kanceláři, rozhovor se tedy odehrává přímo na náměstí, mezi barikádou z pneumatik a barely s rozdělaným ohněm. „Nechceme nic jiného než to, aby lidé tady lépe a důstojně žili. Nechceme už politiky, kteří nás jenom vysávají. Aby nebyly hranice mezi Ukrajinou a Ruskem, abychom žili svobodně,“ vypočítává.

Demonstranti si prý přejí, aby Ukrajina byla jednotná. Je to však podle velitele Gračeva těžké v situaci, kdy zemi vládne vláda ovládaná fašisty, která se dostala k moci převratem. Jeho názor sdílí i řada dalších. „Musíme se bránit, protože z Kyjeva a Západu na nás chtějí útočit. Jednu válku nad fašisty už jsme vyhráli, půjdeme do ní klidně znovu,“ slibuje jeden z obyvatel stanového městečka.