Filozof Milan Kohout jako by si dal za cíl tvrdošíjně a bez jakýchkoliv limitů šokovat svým názorem, že každý Čech by měl vzít do své domácnosti jednu uprchlickou rodinu, a překřičet halasně každého, kdo začne mluvit. „Namísto, aby se téma, které je nyní populární a v emoční slupce, řešilo, tak to mnozí skutečně pojali jako varieté, kde se zviditelní, odprezentují svůj pohled na věc. Jako kdyby přišla Slávie a Sparta,“ vyhodnotil jeho teatrální výstup Jan Kubáček.

Tohle je vzorek reprezentující vysoké školství?

Přestože svým šokujícím návrhem Kohout jistě nemohl většinu lidí přesvědčit, jedna myšlenka jim určitě v mysli uvíznout musela. „Když jsem viděl úroveň vysokoškolských pedagogů, kteří jdou do pořadu Máte slovo, tak jsem se ještě více zděsil nad českým vysokým školstvím. Spousta lidí si po zhlédnutí řekne, že tady není problém jen v migraci…“ podotkl Kubáček.

Celý obsah pořadu jsme pro vás shrnuli ZDE

Zajímavé by možná bylo sledovat slovní souboj mezi ním a jiným vysokoškolským pedagogem z opačného názorového břehu – Martinem Konvičkou, šéfem Bloku proti islámu, který je největší českou iniciativou proti uprchlickým kvótám. „Přinejmenším mohli být zástupci Bloku v publiku. Pan Konvička by si jistě svou účast uhájil,“ uznává Kubáček a dodává: „Obecně pro mě bylo překvapením, že do pořadu nepřišel nikdo z azylové politiky – na jedné straně průmysl, který tyje ze všech možných grantů a z toho, že imigrace je složitá. Vzorek odpůrců byl víceméně bez dostatečně věcných argumentů,“ míní Kubáček.

Dehonestací k vlastnímu zviditelnění?

Celé to spočívalo v tom, že se hosté začali osočovat, nálepkovat se, vycházeli z vlastní emoce. „Někteří to pojali jako vystoupit za každou cenu. I za cenu vlastní dehonestace!“ kroutí hlavou Jan Kubáček, podle kterého možná sám Kohout doma, po přehrání videozáznamu, zjistí, že jeho návštěva v tomto pořadu pro něj nebyla hodnotná a blahodárná. „Své argumenty maximálně nezřízenou formou znehodnocoval a diskvalifikoval se,“ popisuje dopad pedagogovy teatrálnosti Kubáček, který sám je vysokoškolským učitelem.

Filozof Milan Kohout hned po pořadu získal vlastní fanklub

Přestože každého osočoval z rasismu a xenofobie, sám nebyl solidární ani s tím, že člověk může sdělit běžný osobní názor a má nárok jej minimálně dopovědět, aby druhý mohl reagovat, když je moderátorkou vyzván. Své argumenty přebil nepodloženou hysterií, kdy jej neadekvátně až nepříčetně rozpálilo, když občan uvedl, že peníze za uprchlíka by více pomohly vystudovat pěti černouškům. „Jen vyostřená senzitivita, fráze, titulkové výkřiky, nic víc,“ dodává Kubáček, který by u takového výstupu čekal, že profesor řekne i B v tom smyslu, že tedy on sám už takto funguje.

Zachraňovalo to publikum. Zaplaťpánbůh za Syřany

„Osobně bych mezi hosty vítal více ty, kteří prošli azylovou politikou a vidí i odvrácenou stranu, či lidi z terénu, kteří s cizinci přicházejí do styku, odborníka na migraci a terorismus, někoho z Ministerstva vnitra, které drží ten rukopis… Určitě by nezůstalo u jen technické debaty – diváci by se mohli mnohem více kvalifikovaně rozhodnout, než když jen sledují atak excentriků,“ vyjmenovává odborník, kterému se nejvíce kompetentní co do argumentů a věcnosti v projevu zdál Syřan žijící v Česku, který alespoň reprezentoval lidi s osobní zkušeností s azylovým procesem a popisoval věc velmi realisticky. „Zaplaťpánbůh. I když si zase někdo mohl říci – proč zrovna Syřané? Proč tam nebyl někdo třeba z Balkánu, protože odtud Československo, později pak Česká republika přijímala řadu migrantů, ale závěr z toho vlastně pořádný neznáme.“

Co říci měl také Čech, který žil pětadvacet let v Kanadě, z hostů působil jako nejuvážlivější. „Mohlo se mimo jiné probrat, že ani ta Kanada není otevřená všem. Mimochodem zaznělo, že sám ředitel azylové politiky je proti kvótám. Takhle zůstalo víceméně u výkřiků a emocí,“ podotýká ještě Kubáček.

Politolog by očekával, že každá ze stran vyjádří své hlavní argumenty. Velkou informační hodnotu tentokrát sehrálo publikum, které nadhodilo řadu otázek, vyvolaných obavami z toho, co zde budou uprchlíci dělat, z čeho budou žít, jak se zde etablují, jak ovlivní kriminalitu, kde vezmou ženy, když většina imigrantů jsou muži, a podobně. Suplovali ono B, které jinak na obou stranách barikády osobností chybělo. „Nezaznělo, podle čeho bychom uprchlíky přijímali, zda podle náboženství, vzdělání… Otevřena mohla být i otázka ochrany našich Čechů, krajanů v zahraničí," uzavírá svůj pocit z pořadu, kde ten, kdo dokázal křičet, si mohl v podstatě vykřičet cokoliv a bez dokazování.

Dostatečnou roli nesehrál ani europoslanec Jiří Pospíšil, ani sociolog Petr Hampl, byť se přes virvál ve studiu udrželi u celkem korektního vyjadřování a snahy argumentovat. Slova občas docházela Vladimíru Günterovi, řediteli Centra pro integraci cizinců, který svou práci neobhájil bez otazníků.

Jílková a boxerky? Poradil bych vypínat mikrofony

Moderátorka Michaela Jílková podle Kubáčka musí zvládat čím dál krušnější chvíle. „Bylo to vidět i u nedávného dílu k tématu elektronické evidence tržeb – už tam musela dosti zvyšovat hlas. Obávám se, že hosté si už na tohle zvykli a jdou se tam, lidově řečeno, prostě slovně porvat,“ domnívá se. Pokud by v budoucnu došlo na podobně ožehavé téma, muselo už by podle analytika dojít na „boxerky“.

„Škoda, že už opravdu není možnost vypínat mikrofony. Na krátký moment by to bylo dost výchovné,“ akceptoval by expert. Sama Jílková už během pořadu naznačila, že nechá „křiklounovi“ odpojit mikroport.