V některých západních médiích se dle něj objevují informace o tom, že na ruském ministerstvu zahraničí byla vytvořena pracovní skupina zabývající se novým konceptem bezpečnosti Evropy za účasti Ruska. 

„Co je zatím známo, je koncepce zabezpečení Ruska do roku 2020, o které mluvil 24. prosince v rozhovoru pro Rosijskuju gazetu tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace Nikolaj Patrušev. Za největší nebezpečí pro Rusko, na které se strategie musí zaměřit, označil vojenské aktivity NATO. Měl na mysli rozmisťování globálního raketového systému obkličující celé Rusko, což podle něj narušuje rovnováhu celosvětové bezpečnosti,“ uvádí Raduševič. Podle něj uvedl mimo jiné to, že nová strategie je zaměřená například na riziko nedostatku vody, ale zůstávají nezměněné i vnitrostátní priority. Podle Patruševa však vylučuje zahájení závodů ve zbrojení. „Použití vojenské síly je krajní možností po vyčerpání politických, ekonomických a diplomatických prostředků,“ sdělil Raduševič s tím, že za strategickou prioritu je označen ekonomický růst.

Původní text ZDE.

„V této souvislosti je důležité si všimnout dalšího rozhovoru (ze dne 11. 12. 2015), a to agentury TASS s ředitelem odboru nešíření a kontroly zbraní Ruského ministerstva zahraničí M. I. Uljanovem. Mluvil rovněž o hrozbách USA, rozmisťování jejich raketových systémů, přestože se Američané smluvně zavázali nevracet se k praktikám ‚studené války‘,“ píše Raduševič a upozorňuje na slova Uljanova, že ustanovení ze Smlouvy o mechanismu sporů nefunguje.

„V reakci na snahy Ruska o novou bezpečnostní koncepci prohlásil bývalý britský velvyslanec v Rusku Andrew Wood, že všechny ruské návrhy jsou bezvýznamné. Uvedl to ve své studii ‚Russia and Europe in 2030: Conflict or Cooperation?‘ německé Akademie bezpečnostní politiky. Západ by podle něj měl setrvat na svých pozicích vůči Moskvě a neměnit je,“ poznamenává Raduševič s tím, že britský diplomat popsal, jak se Rusko začalo vzdalovat své dřívější politice. „Dnes světu předkládá svoji představu o tom, že se stalo obětí nepřátelského západního obležení, kterému velí USA. Podle Wooda je tato legenda pro současné ruské politické vedení daleko pohodlnější než uznat, že selhal přechod z minulosti od autoritářského státu k odpovědnému státu, který by byl schopen zajistit skutečnou prosperitu,“ dodává Raduševič. 

Podle Raduševiče Wood dále tvrdí, že vytvoření bezpečnostní struktury v Evropě za účasti Ruska by vyžadovalo minimální úroveň dohody k určité reálné situaci, jako tomu bylo v období „studené války“. „Nyní však taková dohoda není možná, neboť Putin podle Wooda je k Západu slepý a hluchý k řešení problematiky Ukrajiny a Sýrie,“ říká Raduševič s tím, že dalším problémem Ruska je řízení úzkou skupinou lidí soustředěných kolem prezidenta Vladimira Putina.

A posledního komentáře, kterého si Raduševič všímá, jsou slova německého politologa Hanse-Henninga Schrödera, který říká, že v zájmu Ruska je oslabení NATO. „Politika Ruska měla podle něj za důsledek pouze to, že dochází k renesanci NATO a upevňování alianční jednoty, aby se tato organizace stala jedinou zárukou bezpečnosti v Evropě,“ uzavírá Raduševič s tím, že Schröder rovněž vidí problém v úzké politické elitě Ruska, zároveň však také vnímá problém v tom, že není zajištěn Putinův nástupce.