„Uprchlíci a ekonomičtí migranti. Kdo je kdo?“ ptá se Zdechovský. A zároveň ihned odpovídá, že i když rozlišení nemusí být vždy jednoduché, rozdíl mezi oběma skupinami opravdu existuje. „Pomůže nám, když se podíváme na mezinárodně právní dokumenty upravující postavení a práva uprchlíků. Úmluva o právním postavení uprchlíků a na ni navazující Protokol z roku 1967 považují za uprchlíka osobu, které by v případě návratu hrozilo pronásledování nebo smrt. Tím je třeba se také důsledně řídit,“ říká. 

Podle něj je rozlišení mezi oběma skupinami nezbytně nutnou podmínkou k alespoň částečnému zastavení náporu migrantů. „Je třeba dát lidem v těch ‚problémových‘ bezpečných zemích najevo, že na azyl nárok nemají. Chtějí-li pracovat v EU, mohou a musejí tak učinit legální cestou na zelenou kartu,“ uvedl s tím, že jediný, kdo by mohl vstoupit nelegálně do schengenského prostoru, by měli být uprchlíci ze zemí zmítaných válkou či diktaturou. A tyto země by měl stanovit seznam zemí platný pro celou Evropu.

Původní text ZDE.

Podle Zdechovského je také nutné důsledné uplatňování vymahatelnosti práva. „Každý, kdo nedostane kladné stanovisko k žádosti o azyl, musí být bezpodmínečně vyhoštěn! Bohužel, zvláště německý přístup byl v této věci velmi laxní. Ptám se, jak může fungovat stát, který důsledně neuplatňuje represe v případě porušení pravidel? Jsem pro solidaritu s lidmi, kteří ji opravdu potřebují. Ostatní však musí počítat s tím, že se musí dostat do EU legální cestou,“ uzavřel.