Lipold následně konstatuje, že návrh, za nějž by se nestyděli ani zákonodárci ruského prezidenta Vladimira Putina, v Poslanecké sněmovně přistává stylově před 17. listopadem.

„Je symbolické, že lídrem navrhující skupiny je Zdeněk Ondráček (KSČM), který jako příslušník pohotovostního pluku zasahoval proti demonstracím v roce 1989. Kovaný expert na svobodu slova a veřejný pořádek. Muž dlící duchem v době, kdy bylo trestné hanobení lecčeho, například i státu světové socialistické soustavy a jeho představitele. A trestalo se,“ zmiňuje Lipold. Návrh je dle jeho slov míněn smrtelně vážně, bude jej řešit vláda i o něm bude hlasovat parlament. 

Z toho důvodů připomíná změny, které ve společnosti nastaly od roku 1998, kdy byl trestný čin hanobení prezidenta zcela správně zrušen. „Především nenápadný detail, že si většina obyvatelstva osvojila internet a jeho používání asi jako kartáček na zuby. A vyjadřuje na něm názory – na cokoli, od očkování přes hlavu státu až po barbarské účinky tajného práškování planety z letadel. Že se tu kromě slušné diskuse také hanobí, je bohužel smutným faktem. Nasadit na facebookovou realitu pendrek, který má navíc chránit jednu jedinou osobu, je absurdní,“ dodává Lipold. 

Druhou změnou je podle něj zavedení přímé volby. Ta totiž podle Lipolda ve svém důsledku srazila prezidenta republiky z piedestalu. „Kandidáti musí podstupovat ostrou volební kampaň, ta první byla plná urážek a podpásovek, zjitřených emocí, přinesla ohromnou vlnu zájmu o politiku, ale i rozdělení společnosti. Účinek přímé volby se přenesl na Zemanovo působení na Hradě. Prezidentský majestát byl oslaben, prezident je mnohem víc politikem jako každý jiný – sám se razantně zapojuje do politických zápasů, kritizuje a je kritizován,“ dodává Lipold. 

Původní  text ZDE.

A dodává, že na internetu je hanobemí běžně oboustranné. „Terčem je jak Zeman, tak jeho odpůrci. Pálí do sebe oba tábory. A najednou by měl být někdo, jeden člověk, nedotknutelný? Copak je prezident imperátor? Kdyby se stalo něco hodně přes čáru, má právo se bránit například žalobou na ochranu osobnosti, jako každý,“ dodává s tím, že zákaz hanobení prezidenta bere jako brutální útok na svobodu slova. 

Paragrafem na ochranu Zemana se pak zabývá i redaktor Lidových novin Petr Zídek. Ten se ve svém komentáři vrací až do roku 1929, kdy básník Jakub Deml sdělil kritické názory na prezidenta Masaryka, jež mu měl říct jeho přítel Otokar Březina.