„Naše učitelka na tělák nám dala za domácí úkol zhubnout tři a více kilo a poslala nám k tomu i jídelníček a v jaký čas máme jíst a kolik. A nějaký cyklistický a turistický stezky, že každý den 5–10 kiláků, tohle nemůže být reálný,“ napsala na Twitteru před pár dny V. K. z litvínovské střední školy, kde studuje obor grafický design.

Jelikož jí mnozí nevěřili, přidala i screeny se zadáním od pedagožky:

Rady, jak úkol obelstít, prý nepomůžou: „Vtip je v tom, že se jí máme vyfotit na váze, aby šlo vidět, že to jsme my, a pak si nás ve škole zváží znova.“ Přesné zadání jsme si dohledali a stojí tam:

Vaším úkolem bude zvážit se (u vážení se vyfotíte tak, aby bylo vidět, že jste to vy, a aby byl vidět výsledek – foto si necháte v telefonu), změřit se a spočítat si BMI (Body Mass Index). Pokud vám BMI vyjde vyšší, než byste měli mít, budete se snažit řídit pokyny, které vám umožní vaši váhu snížit (níže). Až se vrátíme do školy, zvážíte se v posilovně a ukážete mi původní foto. Pokud se vám podaří zhubnout tři a více kilo, zohledním to ve výuce Tv.

„To je na žalobu celkem,“ připsala k příspěvku Lenka Přikrylová.

Nespokojenost vyjadřovaly také dívky, které se podle svých slov snaží naopak přibrat. „Já už takhle vypadám jako anorektička a jsem ráda za každý kilo navíc (který stejně nepřiberu), natož abych měla hubnout,“ napsala také jedna z přispěvatelek. Některé se dokonce s anorexií léčí. V zadání, které mají ParlamentníListy.cz k dispozici k dnešnímu dni, je pro tyto účely uvedeno: „Pokud je vaše BMI v normě, pokyny se vás samozřejmě netýkají.“  V tuto chvíli je tam rovněž napsáno, že domácí úkol s BMI je dobrovolný (u jídelníčku tato poznámka není).

„My se máme naučit žonglovat,“ přihodila do seznamu tělocvičných zadání středoškolačka Eliška.

Natočte se na video

„Nám poslala video, podle kterého máme cvičit, a máme jí to natáčet,“ přidala informaci studentka s jinou tělocvikářkou.

Kritika se strhla i na sociální síti Facebook, kde jedna z dívek informovala o podobném zadání, avšak od tělocvikáře – muže. „Mě nejvíce dostalo, že moje 17léta ségra musí posílat videa učiteli, jak cvičí...,“ objevilo se ve skupině „Řešení problémů ve škole, stížnosti na učitele a školy“ včetně doloženého skenu zadání. Přišly mimo jiné následující reakce:

• To snad ne. Je úchyl?
• Tvl, to je jak ‚V síti‘! Zakázala bych a učitele okamžitě nahlásila minimálně řediteli.
• Tento člověk by měl urgentně vyhledat pomoc psychiatra a opustit školství.

V tuto chvíli je již prý tento problém vyřešen – také to prý samotné škole připadalo „příliš“ a videa a ani fotky již požadovat nebudou.

• Jaký fitko? Sdružovat se na badmintonu? Jít na brusle při stavu nouze a omezeném pohybu? Husté.

Podobně to vyžadují i některé základní školy, jak dokládá anonymizovaný dialog ve skupině, která řeší školní potíže:

V souvislosti s tím nasdílela jedna z maminek dopis, který napsala nejen škole, ale i ministru školství a inspekci. (Mimo jiné v něm zmiňuje jako nelogické i to, že má dítě za úkol doma zhlédnout video na výtvarnou výchovu, které je dlouhé 1,44 hodiny.)

„Část kolegů fakt nemá mozek.“

Náročné tělocvičné úkoly mají plnit i žáčci nejnižších tříd. Například maminka B. Černá sháněla na internetu informaci, zda se někdo setkal s podobným zadáním, jaké dostala ona pro svého druháčka:

„Jde o sportovní deník v rámci tělocviku... Syn, 2. třída, si má doma vymyslet opičí dráhy, dělat gymnastiku, sedy-lehy, sprint na 60 metrů, kopání do míče... To je jen část toho, co mi bylo napsáno v e-mailu. Následně si vše zapisovat, a až se škola otevře, odevzdá ‚deník‘ učiteli na tělocvik k ohodnocení... Nechci fňukat, chápu, že jsme na tom všichni stejně, ale tohle je už nad mé chápání… (…) Času moc nezbývá, ale abych ještě seděla a odškrtávala si, kolikrát skočil na trampolíně, nebo kolikrát kopl do míče? To snad už neeeee... Vážně jsem jen tak přecitlivělá, nebo to není normální?“

Velmi rozhořčená je podobnými případy zakladatelka neziskové společnosti Komunikuji z. s., která na ně odpovídá ve skupině se soukromou viditelností.

„Když jsme napsali učitelce, že se úkoly nedají zvládnout, přišlo nám, že ve škole se taky učí půl dne, a ať se nestresujeme,“  napsala jedna z maminek, že pedagogové předpokládají, že rodiče sedí s dětmi u učení stejnou dobu, jako když jsou školy otevřené.

Zastání se matkám dostalo i od samotných některých pedagogů: „Jsem vystudovaný tělocvikář, pokud chcete, rád vám pomohu s ‚odbornou‘ odpovědí. Bohužel část kolegů fakt nemá mozek... Omlouvám se vám za ně…,“ reagoval Pavel T. (celé jméno i město působení naše redakce zná).

„Proč prostě nemůžete jen napsat, že se omlouváte, ale že to není ve vašich silách to zvládnout. Myslím, že by pedagog pochopil. Proč i v tak vážné situaci se k sobě neumíme chovat lidsky a s respektem? Nemyslím si, že to pedagog myslel zle, ale chápu i vás. Je toho teď moc na všechny. Prostě když to není v mých možnostech, tak to řeknu. Vše je jen o komunikaci,“ snažila se o zklidnění jedna ze sledujících ve skupině „Řešení problémů ve škole, stížnosti na učitele a školy“.

Podobně shovívavý přístup se snaží nastolit náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. „Výuka nebyla zrušena, byla zakázána fyzická přítomnost žáků ve školách. Žáci nemají prázdniny. Vzdělávání je tedy realizováno dál, ale v distančních formách. Samozřejmě praxe je v tomto velmi různorodá a nepochybně lze poukázat na praxi velmi dobrou, stejně jako na neakceptovatelné případy,“ uznává.

„Pro všechny je to ale něco v zásadě nového, tedy musíme mít všichni pochopení a snažit se přispět k tomu, aby distanční vzdělávání bylo realizováno co nejlepšími způsoby a formami. Pokud je o tělocvik, tak v principu jistě není problém ani v zadávání práce v rámci výuky tělesné výchovy. Naopak je dobře, když budou žáci svými učiteli vedeni i k tomu, aby se pohybovali a zvyšovali svou fyzickou připravenost a rozvíjeli své pohybové dovednosti,“ sdělil pro ParlamentníListy.cz s tím, že „samozřejmě, stejně jako ve všem, je namístě určitá přiměřenost a zejména pochopení složitosti současné situace pro všechny“.

„Nebudu se vyjadřovat ke konkrétním příkladům, protože k tomu nemám dostatek informací, ale například požadavek, aby se děti naučily žonglovat, je mířen nepochybně spíše tak, aby se o to pokusily – a mimochodem, zrovna takový úkol může děti i velmi bavit, můžou se do toho zapojit i jejich sourozenci nebo rodiče a může to být i hezká kolektivní aktivita a podobně,“ snaží se poukázat, jak zadané úkoly vnímat.

A videa? „Natočit se na video a poslat svému vyučujícímu, v obecné rovině lze říci, že to je jeden z běžných nástrojů distančního vzdělávání, děje se to i při úkolech z jiných předmětů a podobně,“ podotkl náměstek Andrys bez dalšího rozlišení na základní a střední školy (na základních školách není zákonem distanční vzdělávání povoleno. Pozn. red.).

Na argumenty, zejména vzhledem k videím dospívajících studentek zasílaných muži, doplnil: „Mohou být samozřejmě situace, kdy to nemusí být zcela vhodné, skutečně je namístě určitá přiměřenost po všech stránkách. Pokud má rodič jakýkoli problém týkající se vzdělávání, a v tuto chvíli samozřejmě i toho distančního, je namístě, aby o tom komunikoval s příslušným učitelem, případně ředitelem školy, a pokusili se společně najít řešení.“

Školy by se každopádně podle jeho slov měly v tuto chvíli soustředit zejména na profilové předměty, tedy češtinu, matematiku a cizí jazyk. „Nicméně je nepochybně namístě, když žáci budou i ze strany školy vedeni k tomu, aby si občas zacvičili nebo plnili nějaké úkoly tělovýchovného charakteru. Jestli se u toho mají natáčet, to je jiná věc…,“ dodal.

Problematika totiž mimo jiné zasahuje i do záležitostí GDRP, zobrazování podobizen podle občanského zákoníku a své k tomu v rámci „rodičovské odpovědnosti“ mohou říci také rodiče nezletilých dětí, kteří mají právo nesouhlasit se zasíláním podobizen svých dětí kamkoli po síti.

Dobrý příklad nade vše

Všechny učitele naštěstí nelze házet do jednoho pytle. „Já jsem tak ráda, že mají děti lidské učitelky. Napsat mi někdo úkoly z TV, tak mu napíšu, že děti jsou venku celé odpoledne. Jezdí na kole, hrají badminton, přehazovanou atd. A jestli mu mám poslat čas, za jaký doběhnou na kraj lesa, tak klidně pošlu,“ napsala jedna z maminek M. H.

„Nevolnictví díky epidemii.“

Od ředitelů chodí i takovéhle dopisy: „Ano, nejsme na to všichni zcela připraveni. Buďte si tedy vědomi, že i v těchto dnech budete úkolováni svými vyučujícími a za tyto úkoly nesete odpovědnost a budete také hodnoceni. (…) Po návratu do běžného režimu se tedy nebude možné odvolávat proti hodnocení vaší mimoškolní práce s tím, že jste o úkolech nevěděli. Takto získané známky budou součástí hodnocení, z něhož se bude vycházet při klasifikaci na závěr školního roku.“

Dopis, který pedagogickou činnost přenáší na rodiče, se dočkal mimo jiné těchto reakcí:

• Tady si někdo myslí, že jsme přešli díky epidemii do nevolnictví. 
• Ona je to vlastně taková národní zkouška cítění demokracie a svých práv. V právním státě totiž svobodnému člověku nemůže úředník nebo zaměstnanec státu svévolně přidělovat úkoly. Může tak činit výhradně na základě zákona. Schválně jak se budou hlídací psi demokracie činit a půjdou po nich.
• Normálně Adolf! Pokud vím, zákony nikdo nezměnil a Plaga nevydal žádné nařízení, ale doporučení a apeloval na lidský, chápavý přístup. Z tohoto se mi ježí srst rovnou, a ještě mi jako rodiči říct, že budu dostávat známky a budou mě kontrolovat, ten by jel.

K podobným direktivním sdělením náměstek Andrys podotýká, že pokud jde o hodnocení zadávaných úkolů, tak jednoznačně by učitelé měli žákům poskytovat zpětnou vazbu a formativní informace k jejich výkonům. „Ovšem známkování je v tuto chvíli velmi problematické,“ podotýká.

Inspekce také ví, že praxe jednotlivých škol není jednotná, naopak je v tomto směru velmi různá. „I proto se nyní v rámci resortu školství připravují konkrétní pokyny a doporučení pro školy, čemu se v rámci distanční výuky prioritně věnovat, co naopak vypustit nebo významně upozadit, stejně jako k tomu, jakým způsobem distanční výuku a zadávané úkoly hodnotit.“

Přímo u daného dopisu se vyjádřil i Ondřej Šteffl ze společnosti Scio, který doporučil nahlásit toto jednání inspekci, obrátit se na zřizovatele školy. Pan ředitel podle něj avizuje jednání v rozporu s platnými předpisy.

Zcela jinou reakci dostali rodiče od Základní školy a mateřské školy Husinec-Řež:

Potěšující jsou i zprávy jako: „Naše skvělé učitelky posílají (3. a 4. třída) na každý den pár úkolů, do hodinky hotovo a nic posílat nikam nemusíme. Stačí prohlášení rodiče, že úkol byl vypracován. Jo a jedna z nich mi včera přes roušku řekla, že ‚to zvládneme a hlavně se z toho nepos*at‘.“