Vliv prvorepublikového elitního spolku pro výchovu ministrantů

První linií je prý linie liturgického hnutí a s ním spojeného hnutí mládeže. Jedním z Halíkových přímých učitelů byl kněz Jiří Reinsberg, díky němuž pražský Týnský chrám po desetiletí znamenal „oázu vpravdě důstojné liturgie“. Reinsberg se vyučil u Methoda Klementa, který byl v meziválečném čase řeholníkem opatství Emauzy a také zakladatelem spolku Legio angelica. Formálně šlo prý o spolek na výchovu ministrantů, jeho význam byl prý větší. Stal se líhní osobností poválečné generace teologů, k nimž patřil nejen Reinsberg.

Halíkův katolicismus má zálibu v paradoxech a je antipuritánský

Druhou linií je linie anglického katolicismu, jehož početní základnu sice tvoří přistěhovalí irští dělníci. „Avšak jeho intelektuální a kulturní výkon vytvářejí konvertité ze středních a vyšších vrstev, odchovanci Oxfordu a Cambridge, pro které se katolicismus stává exkluzivní životní alternativou, výrazem nonkonformity a často i prostředkem provokace,“ uvádí dále Putna. K anglickému katolicismu se Halík prý dostal přes jeho studentský pobyt v Británii roku 1968 i přes četbu anglických katolických klasiků. „Ať došlo k duchovnímu zplození těmito, nebo ještě jinými cestami – jisté je, že Halíkův katolicismus je svou jiskřivostí, svou zálibou v paradoxech i svým antipuritánstvím dědicem katolicismu anglického, konvertitského, chestertonovského a tolkienovského,“ uzavírá Putna své vyprávění o druhé linii.

Hledání společných duchovních cest pro křesťanství a ostatní světová náboženství

Ve třetí linii se prý Halík věnuje hledání toho, co má společné křesťanství s duchovními cestami, které nabízejí tradice antická, hermetická, židovská, islámská, buddhistická a hinduistická. A v této potřebě, v tomto hledání je prý Halík především dědicem Zdeňka Neubauera, který jej naučil krajně nesnadnému umění: současně být věřícím katolickým křesťanem a současně s otevřenýma očima objevovat pravdu a krásu „nekřesťanských“ náboženství.  A přitom nepodléhat pokušení o syntetismy a synkretismy.

Pro vysvětlení: Dle Wikipedie je synkretismus filozofický pojem označující splývání náboženských a kulturních prvků v jeden celek, často přitom vznikají božstva nová. Poprvé je synkretismus zmiňován v souvislosti s obdobím helénismu, kdy se promíchala antická a orientální náboženství a kultura.