Pan Al Salaama Mousa se tu usmívá na každého příchozího, i když jeho němčina je stále ještě prachmizerná. Ale co chcete po půldruhém roce pobytu v Německu od člověka, který celý svůj dlouhý život mluvil jen rodnou arabštinou. Teď v krámečku počítá na ruční kalkulačce, samý úsměv. I jeho žena, která je přece jen na tom jazykově lépe. Je to i tím, že více pochytí od své dcery, která již hovoří poměrně slušně a je naším průvodcem v obchůdku v dolní části náměstí. „Jsme tady velmi spokojeni, moc se nám tu líbí,“ říká spokojeně asi třicetiletá mladá žena v šátku, která je také komunikační spojnicí mezi rodinou a úřady. Dcera, jak je vidno, k Bavorsku už přilnula poměrně dobře. Na roky strádání v Sýrii a měsíce na cestě do Evropy nechce, tak jako její rodiče, příliš vzpomínat. „Bylo to strašné a jsem ráda, že je to za námi. Zvláště, že jsme to přežili ve zdraví. Moji rodiče jsou tu spokojeni.“

Začínají od začátku

Malá komunita cizinců, žijících v Regenu, sem do krámu začíná chodit. A nakupují prý i samotní Němci, kteří se tak snaží podpořit syrskou rodinu, jež v bývalém bydlišti přišla o všechno. „Se známými obchodníky se domluvíme po mobilu, co by tu bylo dobré prodávat, něco vezmeme i z marketu,“ říká dcera Mousa a ukazuje na jablka, která jsou z jižní Evropy.

Podle slov mluvčího zemského okresu Regen Karla Fischera je tato rodina a její příběh ukázkový příklad pomoci Německa uprchlíkům. „U dětí není vůbec žádný problém. Ty se s kolektivem sžijí a za pár měsíců do něj zcela zapadnou. A stejné je to i s jazykem. Intenzivní kurzy jsou znát, samozřejmě u starších lidí je to podstatně obtížnější.“ Stará známá pravda – pokud budou obklopeni německým prostředím a jazykem, porozumí poměrně brzy a pomalu se budou lépe a lépe dorozumívat. V obecním domě vytvořilo město podmínky pro symbolický nájem tak, aby rodina mohla pracovat a byla v kontaktu s obyvateli.

Sýrie (téměř) na kolenou

Celá rodina nám vysvětluje, jak používat jednotlivé potraviny, co je jen polotovar a co je už možné rovnou ohřát a konzumovat. Dobře tu prý jde koření, které se prodává v mnohem větších baleních, než u nás a je velice kvalitní – vesměs z Libanonu, odkud je i nádherné balení velkých kousků směsi ořechů. „Baví nás to lidem vysvětlovat, na co se jednotlivé produkty používají, co obsahují a odkud jsou,“ chlubí se mladá Syřanka. I pro rodilé Němce je návštěva prodejničky tak trochu exkurzí do jiného světa. Ostatně, kde jinde koupíte produkty z Maghrebu nebo dokonce i ze Sýrie. „Naše země nepadla na kolena, pořád žije, ale je to těžší a těžší,“ komentuje několik výrobků z tohoto státu mladá Mousa.

„Se Syřany nemáme problémy,“ informuje nás mluvčí úřadu. Problematičtější jsou běženci z Afghánistánu, protože přicházejí ze zcela jiné oblasti světa a problémem je i jazyk. Velké starosti přidělávají Afričané, kteří prý přicházejí s absencí jakýkoliv dokladů a zjistit, o koho jde, je sysifovský úkol a mnohdy zhola nemožné. To se prý nedá se syrskými běženci srovnávat.

Syřané v Regenu. Foto: Václav Fiala

V této části Bavorska například neuvidíte běžence z Pákistánu, protože ti jsou přidělováni do jiných oblastí a v Bavorsku jich příliš není. „Čím mladší, tím lepší, „opakuje Fischer. Několik dětí z arabských států v německé třídě nevidí jako problém, naopak, takto se socializují nejlépe. Starší lidé jsou zase velmi vděčni za každou, byť malou, pomoc a vlídné slovo, protože ti si na příkoří v bývalé domovině i na cestě vzpomínají velmi často. Proto je krámek „Al Waha“, jak jej nazvala rodina Syřanů „výkladní skříní“ integrace v této části Bavorska.

Vítači ochabli

Celá rodina si nevzpomíná, že by je zde v Regenu nebo v Německu vůbec někdo urážel nebo jim ubližoval. „V kurzech i na úřadech jsou k nám velmi milí, a tak už se po dlouhé době zase můžeme jen a jen usmívat,“ dodává mladá Syřanka. Je samozřejmé, že aktivity nadšených „vítačů“ v podobě hesel „Přátelé přicházejí“ poněkud opadly, ale to je podle mluvčího logické. Je dobré, že se lidé nyní věnují těm, kteří v Německu zůstávají a dostali azyl. Jako loajální úředník nevystupuje proti kancléřce Merkelové, ale obává se dalšího vývoje, pokud by do země přicházelo další množství běženců – třeba konkrétně z Itálie. Rozdílná africká mentalita by se s tou arabskou nemusela dobře „popasovat“.

Opět kosmopolitní?

V Regenu na náměstí je tedy multikulturní podnikatelský svět, protože přímo proti obchůdku, v horní části, je již dlouhá léta pizzerie, kterou provozuje Němec s řeckými kořeny. A do toho v marketu, kousek vedle, koupíte mimo jiné „echt bavorské“ likéry Bär-Wurz, pro které sbírají suroviny licencovaní sběrači v lesích Bavorského lesa. Syrská rodina nespřádá nějaké velké plány. Jejím cílem je tu zakotvit, obchodovat a tím se uživit a žít klidným životem, který jim byl tak násilně přetnut. „Žili jsme tam vedle sebe, Arabové, křesťané, Kurdové i další, a nebyl desítky let žádný problém,“ vzpomínají na donedávna ještě hrdý stát, který aspiroval na ukázku demokracie v oblasti. „Kéž bychom i tady žili v dobrém sousedství s místními,“ nepřeje si nic jiného pan Al Salaama Mousa. Jde nás vyprovodit před obchůdek a zamává na rozloučenou. Je pyšný na to, že jsme ho fotografovali před jeho novou živností. Začínat zcela „od píky“ ve stáří není žádný med, ale díky jeho rodině a podpoře místních to prý zvládnou.

Bavorské motivy na domě a arabský obchod. Foto: Václav Fiala