Huth mimo jiné také hovořil o tom, jak by se měly omezovat emise. Ne prostřednictvím zákazů, regulací a nových daní. Ale tím, že technologie s nízkou uhlíkovou stopou budou ekonomicky výhodné a uživatelsky přívětivé. Zároveň se domnívá, že by měli dostat vědci takové finance, aby mohli zkoumat jiné možnosti, jak Zemi ochladit. Podle Hutha ještě nějaký čas máme. „Desítky let. Do té doby určitě nevyhyneme,“ poznamenal.

Důkazem globálního oteplování je pak podle Hutha měření teploty.  Průměrná teplota povrchu celé Země od počátku 20. století stoupla přibližně o jeden stupeň Celsia,“ poznamenal Huth. „Nejzranitelnější jsou místa, kde se lidé živí zemědělstvím závislým na dešti. Už dnes obvykle jde o suché oblasti – Střední východ, Sahel. Tam i malý úbytek srážek je katastrofou, protože pak se neurodí. Poměrně nervózní musí být i tam, kde žijí v bezprostřední blízkosti moře, zejména pokud nemají kam ustoupit. Jsou země, kde vzestup hladiny o několik decimetrů může způsobit ohromné škody, zvláště tam, kde slabá ekonomika neumožňuje žádnou účinnou obranu. Například v Bangladéši. Nebo na malých nízkých ostrovech, na Maledivách nebo v Tichém oceánu,“ podotkl také Huth.

„V celé střední Evropě na tom jsme docela dobře, žádné velké hrozby u nás nejsou aktuální. Bude tepleji, lyžaři si mnoho neužijí, protože ani na horách tu nebude sníh. Další věcí je změna srážek, což se promítá do bilance vody. Ale tak strašné to zase není, i když nejsem zemědělec. V posledních dvou třech letech se už mluví o extrémním suchu, ale to je spíše způsobeno výkyvem, protože klima si nelze představovat jako nějakou přímku, je přirozeně proměnlivé. Přesto: pokud jde o srážky, střední Evropa je oblast, kde nepozorujeme a ani do budoucna nepředpokládáme velké změny. Pravděpodobnější je jejich přerozdělení během roku – méně bude pršet v létě, více v zimě,“ dodal dále Huth.