Po vojenské invazi Ruska na Ukrajinu to zpočátku vypadalo, že Vladimir Putin svým činem sjednotil Evropu jako nikdo dlouho před ním. Jeho útok na suverénní zemi, souseda, odsoudil takřka každý na domácí i zahraniční politické scéně, ač k tomu někteří mají potřebu přidávat různé doplňující přívlastky, které jsou podle mě zcela zbytečné. Putin začal válku a sjednocené NATO a EU ho porazí, zdálo se. Jenže už po několika hodinách začalo původní nadšení z dodávek zbraní, peněz a další pomoci Ukrajině vyprchávat. Ukázalo se totiž, že ruská vojska postupují rychle a lidem začalo docházet, že sankce je nezastaví. Zastavme se prosím také u toho, o jakých sankcích se původně hovořilo. Prezident USA Joe Biden nejprve zakázal Američanům obchodovat s Donbasem. To pro mě bylo prvním signálem, že se žádná větší a vážnější reakce nechystá. Biden ale samozřejmě nezahálí. Každou chvíli se z USA do světa vydávají zprávy o dalších sankcích ze strany USA, tu se týkají Nord Streamu 2, tu zase míří na jednotlivce z ruské Státní Dumy. Společné ale mají jedno - Ukrajincům jsou platné asi jako sáňky v létě. Starosta Kyjeva Kličko a další je asi po nepříteli házet nebudou, raději vzali do ruky zbraně. Co by Ukrajinci potřebovali, je přece zcela jasné - buďto opravdu tvrdé kroky, jako je vyloučení Ruska z bankovního systému SWIFT, nebo vojenskou pomoc. Ani jedno se ale zřejmě nechystá.
Včera v noci zasedali prezidenti a premiéři zemí EU, aby se poradili, jak na Rusko. Rokování to bylo jistě tvrdé a vyhrocené a výsledkem bylo, že Rusko se ze SWIFTu škrtat nebude. Kdo byl proti? V čele odpůrců stojí německý kancléř Olaf Scholz. „Vše další je potřeba nechat pro situaci, kdy bude nutné učinit ještě další věci," řekl o celé věci. Proti bylo také Maďarsko, Kypr a Itálie. Tolik k té jednotě uvnitř EU. Kdo naopak byl akční a projevil vůli proti Rusku zakročit? Byl to zejména britský premiér Boris Johnson a také Polsko. Brity jsme si z EU v podstatě vyhnali a Poláky každý týden někdo kádruje za to, jak řídí svoji zemi. Rusko tak dostalo jasný signál, že EU není schopna se na ničem pořádném dohodnout. Je přitom zcela logické, že slabost je opovrhována a bude využita.
A co vojenská pomoc? Tu odstřelil už mnohem dříve Biden, který prohlásil, že USA budou bránit každý palec území NATO. To všechno dává prostor mnoha otázkám a spekulacím. Mezi spekulace samozřejmě patří i to, zda se o osudu Ukrajiny nerozhodlo již předem. A to by nebyla hezká zpráva, i vzhledem k našim dějinným souvislostem. Snad není nutné připomínat rok 1938, se kterým paralela spočívá ve skutečnosti, že Západ má teď osud Ukrajiny v rukou a zjevně se již rozhodl. Otázkou pak je, co na zjevnou neochotu Západu riskovat své pohodlí řekne sám Putin, potažmo Čína, která si pro změnu nárokuje Tchaj-wan. Šílenou absurditu momentu, kdy má Evropa plná ústa podpory Ukrajině, zatímco se zpovzdálí a relativního pohodlí dívá na válečný konflikt ve svém sousedství, vystihl i ukrajinský prezident Zelenskyj slovy: „Zůstali jsme sami na obranu našeho státu. Kdo je připraven s námi bojovat? Nikoho nevidím. Kdo je připraven poskytnout Ukrajině záruku členství v NATO? Všichni se bojí.“
Všichni se bojí.
Bojí se, že by jim zdražil plyn. Bojí se nepohodlí. Ukrajina za to nestojí. To jsou vzkazy, které reálně vysílá Německo skrze činy kancléře Scholze. Mluvčí německé vlády také pronesl, že pozastavení SWIFTu by mělo obrovský dopad na německý byznys a vyžaduje rozsáhlé přípravy. Jak to bude s NATO? Jde skutečně o soudržnou alianci? Je možné, že i to bude otestováno. Německo se samozřejmě bát může, ale pak by mělo přestat mistrovat ostatní členské státy EU, třeba Polsko. Ať Němci raději otevřeně řeknou, že se jim s Ruskem bojovat nechce.
Západ řeší místo důležitých věcí nesmysly a Putin si to velmi dobře uvědomuje. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen se na Twitteru chlubí tím, jak hezky se podařilo nasvítit budovu Evropské komise. Vyjadřujeme tím prý Ukrajině solidaritu, přátelství a vytrvalou podporu. Parádní, ale úplně k ničemu.
In these dark hours, tonight the colours of the Ukrainian flag shine bright on the @EU_Commission headquarters.
— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) February 24, 2022
A symbol of our solidarity. Friendship. And steadfast support.
More than ever, the EU stands with Ukraine and its people. pic.twitter.com/Mw03d5W7Ig
A do toho pak odněkud z vesmíru přilétne místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, který v podcastu Betrouware Bronnen prohlásí, že Putin chce konfliktem na Ukrajině jen odvést pozornost od klimatických problémů světa. Může to někdo soudný brát vůbec vážně? Může. Někdejší americký kandidát na prezidenta John Kerry patrně žije na stejné planetě s Timmermansem, protože krátce před invazí Ruska na Ukrajinu vyjádřil naději, že Putin bude nadále pomáhat v boji s klimatickou změnou.
A než mě někdo obviní ze zákeřného hybridního útoku na jednotu EU skrze to, že kritizuji neuvěřitelnou liknavost Německa, ať si prosím uvědomí, že tady žádná jednota aktuálně nepanuje. Není co rozbíjet. Myslím si, že současná unijní nečinnost otevře mnoha zastáncům EU oči a vystaví je velkému zklamání. Zatím se sice hovoří pouze o tom, že současný vývoj ohrožuje unijní Green Deal, je ale klidně možné, že váhavost ohrozí i EU jako takovou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Marek Korejs
