Zástupce šéfredaktora Respektu Ondřej Kundra připomíná příběh běloruské běžkyně Krysciny Cimanouské, která se při letošních olympijských hrách v Tokiu vzepřela diletantskému rozhodnutí běloruského sportovního svazu nasadit ji na jinou trať, než na jakou se připravovala. Když proti tomu vystoupila, donutili ji sportovní aparátčíci běloruského diktátora Alexandera Lukašenka sbalit si věci a chtěli ji ihned poslat domů, kde by ji v lepším případě čekal konec její sportovní dráhy, v horším vězení.

Když Cimanouská však řekla takovému jednání „ne“, právě Polsko jí podalo pomocnou ruku a nabídlo jí azyl, možnost svobodného života a další sportovní kariéry.

Původní zdroj ZDE.

O to překvapivější podle Kundry byl názor, který situaci v Bělorusku a příběh Cimanouské s novináři sdílel úspěšný český medailista z Tokia, šermíř Alexander Choupenitch, jehož rodina pochází právě z Běloruska. Na otázku Víkendu Hospodářských novin „Co říkáte na dění kolem běloruské běžkyně?“ odpověděl: „Neříkám nic. Četl jsem zatím jen titulek článku, takže se do toho nechci pouštět.“

Poté Choupenitch novinářům ještě dovysvětlil, že sice Bělorusům fandí a cítí s nimi, ale na to, co se v zemi děje, prý nedokáže reagovat, protože tam nebydlí. „Nepřísluší mi politiku hodnotit. Sport by měl být apolitický a také má každý právo vyjádřit svůj názor. Bylo mi ale sympatické, že Mezinárodní olympijský výbor řekl, ať nevyjadřujeme politické postoje během ceremoniálu. Do sportu nepatří, v něm jde o radost. Přijedeme na jedno místo s nejlepší vůlí reprezentovat svou zemi a v rámci fair play se snažíme být lepší než ostatní země. A to je to poslání. Není posláním vyjadřovat se o politice,“ dodal sportovec.

Kundra však v jeho postoji postrádá jistou dávku solidarity. „Nemá cenu se příliš přít o to, zda politika do sportu patří, či ne, jde hodně o frázi, o niž se mohou svádět nekonečné disputace. Co však do sportu patří nepochybně, je solidarita, pomoc a sounáležitost s těmi, kteří se dostanou do obtíží, je jim znemožněno soutěžit, kdo jsou připraveni o onu sportovní radost,“ přidává svůj komentář.

„Alexander Choupenitch se svým fleretem dokáže nepochybně fantasticky zasáhnout soupeře, v pochopení obecně lidské roviny olympijských myšlenek však viditelně na tréninku často chyběl,“ dodal Kundra závěrem.

Jeho názor už tak nesdíleli čtenáři a předplatitelé Respektu, kteří se k článku vyjádřili na facebookových stránkách tohoto média. Připomněli, že předmětem kritiky novinářů jsou často lidé, kteří se s oblibou vyjadřují k věcem, kterým nerozumějí, a je tedy s podivem, že sportovec, který se zachoval adekvátně a zdráhal se situaci v Bělorusku komentovat, jelikož ji dostatečně nezná, to nyní schytává.

„Tohle je snad ta nestupidnější glosa, co jsem v Respektu četl. Choupenitchova reakce mi přišla naprosto v pořádku... my se tady pořád rozčilujeme, že každá zpěvačka nebo zubař mají tendenci řešit virovou nálož u covidu, a pak se tu morálně pohoršujeme nad tím, že vrcholový sportovec nechce komentovat politiku...,“ píše ve své reakci Tomás Pevný, který doufá, že si redakce bude dávat větší pozor, aby dávala mnohem méně často za pravdu trollům, kteří tvrdí, že Respekt je jen neoliberální agitka. „Fakt strašně trapná a pitomá glosa,“ hrozí se.

Útok na sportovce odsoudila i Lenka Doležalová: „Divím se. Konečně někdo řekl ‚hele, nevidím do toho, mám jen málo informací, tak se k tomu nebudu vyjadřovat‘, a Kundra s tím má problém a nálepkuje, že Choupenitch nemá ten ‚správný‘ názor.“

„Tenhle článek je fakt úlet od Respektu. Pokud řekne, že se nechce vyjadřovat, protože nemá dostatek informací, je to špatně? Možná by to měl zkusit i autor textu...,“ připojil svůj názor Radek Nachtigal.

„Ten text je trefa mimo. Ocenil bych naopak to, že upřímně řekne, že nemá názor, protože nezná situaci. Ve světě, kdy má každý názor na všechno, bez ohledu na informace a na fakta, je to docela osvěžující,“ dodal přispěvatel do diskuse Robert Břešťan.