Šéf ruských žoldnéřů Jevgenij Prigožin ohlásil v sobotu dobytí Bachmutu. Wagnerovci podle něj začnou město opouštět a předají ho ruské armádě. Ukrajinský armádní mluvčí oznámil, že se stále bojuje. Ukrajinci upozorňují naopak na úspěch ukrajinské armády. Jde o zásadní moment? Ptali jsme se generála, bezpečnostního poradce Andora Šándora. „Vycházím z toho, že je určitě nesoulad mezi ukrajinským politickým a vojenským vedením, jak vlastně v Bachmutu dál působit,“ uvedl Šándor na začátek své analýzy.

„Zelenskyj na summitu G7 v Japonsku připustil, že Bachmut už je jen v našich srdcích. To znamená, že je v zásadě ztracen. Jestli se Ukrajincům jako asi před čtrnácti dny povedl nějaký úspěch, kdy se jim podařilo vytlačit jednu dvě roty ruských válečníků o kilometr dál… Je potřeba to brát velmi s rezervou. Může jít o morální vzpruhu? Určitě. Je otázka, jak dlouho jim vydrží,“ dodal.

Popsal i charakter bojů v Bachmutu. „Podle mě to, co se děje v Bachmutu, je konflikt, kde jde o zarputilost obou stran vzhledem k nějaké symbolice. Ukrajinci se rozhodli, že ho budou bránit za každou cenu. Rusové se rozhodli, že ho dobyjí za každou cenu. Je otázka, zda tato cena, kterou obě strany platí, je ospravedlnitelná,“ říká. Šándor se osobně nedomnívá, že se fronta v Bachmutu z ukrajinské strany drží jen proto, aby z něj byla vedena protiofenziva.

Cílem je narušování ukrajinské ofenzivy

„Také bych ani boj o Bachmut nepřirovnával k boji o Stalingrad. Kdo tak činí, vůbec nechápe, co se dělo za II. sv. války, a vůbec bych to nedával do žádné souvislosti. Že Rusové chtějí v dobytí Bachmutu pokračovat dál, tak aby odřízli zásobovací cesty ukrajinské armády, je zřejmé. Je otázka, zda stažení ukrajinských vojsk na další pozice nebude pro ně výhodnější, nebo to Rusové už jen zastaví na dané úrovni a nebudou pokračovat dál,“ analyzoval. „Domnívám se, že cílem Ruska není žádná velká ofenziva, spíš narušování přípravy ukrajinské, o které se mluví delší dobu a nikdo zásadně ani netuší, jak začne, v jakém rozsahu a jakým výsledkem dopadne,“ dodal.   

Relevanci informací, které se k nám dostávají, popsal Šándor takto: Začal bych dvěma bonmoty nebo přirovnáními. V každé válce je první obětí pravda. Další přirovnání, které použil Winston Churchill, je: pravda je ve válce tak drahocenná věc, že ji musí provázet stráž lží,“ předeslal. „To je přesně to, co vidíme. Nikdy jsem nic takového do této doby neviděl. Konflikt se vyznačuje obrovskou informační válkou. Dezinformace, clony atd. Je logické, že Ukrajinci ve snaze konflikt ustát říkají informace, které nejsou pravdivé. Rusové, aby se nějak obhájili, také používají zavádějící a nepravdivé informace,“ říká bezpečnostní expert.

„Když si vezmete logiku jen na jednom případě, mám na mysli podzimní a zimní ostřelování kritické infrastruktury Ukrajiny, tak ukrajinské velení téměř vždy hlásilo, že devadesát procent ruských raket bylo sestřeleno. Minimálně třetina kritické infrastruktury ale byla rozbita. Nedává to smysl a logiku. Pravda je vždycky někde jinde a ukáže se v momentě, kdy konflikt skončí a uvidíme jeho výsledek,“ dodal.

A co zabývat se realistickým prostředím konfliktu?

„V představách mnoha lidí u nás včetně prezidenta, který už loni vykládal, že když budou Ukrajinci bojovat tak, jak bojují, do konce roku dobyjí Krym, myslím loňského roku, se projevuje určitá snaha pokračovat ve stejné propagandě, kterou vedou Ukrajinci. Já to chápu,“ podotýká Šándor. „Jen pro nás a nejen pro Čechy by mělo být důležité, abychom se zabývali tím, co je realistické v prostředí konfliktu. Když řekneme, že Ukrajina nemá šanci dobýt Krym zpátky, neznamená, že jsme proruští nebo protiukrajinští. Jen se snažíme konflikt vidět realisticky. Podle mého názoru představa, že se vrátí situace na Ukrajině před rok 2014 nebo před 24. únor 2022, je nerealistická. Pohyb někde být může, o tom není pochyb, jen je otázka, jak významný a jak velký bude,“ dodává. 

Publikum, pro které jsou informace určené, je široké. „Étos, který šíří po světě Zelenskyj, je v tom, aby udržel vnitřní podporu Ukrajinců, která je nesmírně důležitá, aby neprohráli fatálně. Je důležitá i pro podporu Západu, která je ne vždy úplně stejná v praktické rovině jako ve verbální,“ říká Šándor.

Vidí určitý rozpor mezi tím, co Západ slibuje a dělá. „Proč rok a půl odoláváme nějakým červeným liniím? Že nedáme tanky, dělostřelectvo, letadla a nakonec jim vše dáme? Na co jsme čekali? Proč jsme jim to nedali hned? Vůbec nerozumím a nepřijde mi to ze strany Západu jako dvakrát promyšlený a upřímný přístup vůči Ukrajincům. Odráží se v něm neustálá nedůvěra ve schopnosti Ukrajiny se s Ruskem popasovat mnohem lépe, než to vypadá teď,“ popsal. „Vždycky se pak stane něco, kdy se červená linie překročí a řekneme: dobře, dáme jim ty stíhačky F-16. Ale pro mě je důležitá otázka, odkud budou operovat na ukrajinském válčišti? Nejsem si jistý, že by měla Ukrajina jedno letiště, ze kterého by je mohla zodpovědně provozovat. Každý stát, který je zavedl, musí dělat úpravy na letištích. Provozování starých sovětských typů je opravdu něco jiného než provozování letounů F-16 a dalších západních strojů,“ vysvětlil.

Na stíhačky musejí být letiště připravená

Americký prezident Joe Biden na summitu šéfů států a vlád zemí skupiny G7 v japonské Hirošimě oznámil další pomoc Ukrajině ve výši 375 milionů dolarů (8,2 miliardy Kč). Podpoří i dodávky stíhaček F-16. „Američané ještě v minulých měsících říkali, že to Ukrajinci nepotřebují, že to nejde a nic nedostanou. Pak Spojené státy jako země, která je vyrábí a prodává, bez kterých by je ani Nizozemci či jiné země nesměli dodat, prohlásily, že souhlasí. Nepochybně peníze, o kterých mluví Joe Biden, musejí jít na nějakou úpravu letišť, aby byli schopní Ukrajinci letouny provozovat, zajistit výcvik pilotů, stroje opravovat a logisticky zajišťovat,“ uzavřel.