Zdeněk Svěrák je smutný, že mu karanténa zavřela divadlo. Ale fňukat nechce.

„Neztrácím naději, že se to zlomí. A lék, který doporučuju odjakživa, je dělání. Když pořád něco děláte, tak vás úzkosti tolik nepřepadají, nemáte na ně čas,“ povzbudil národ z Deníku N.

A aby národ povzbudil ještě více, rozhodl se, že ve středu v půl jedné bude s Jaroslavem Uhlířem zpívat národu z České televize a Českého rozhlasu. Píseň o léčebném účinku dělání by v čase zavřených fabrik a útlumu ekonomiky nevyzněla nejlépe, nasadí proto svou slavnou píseň proti trudomyslnosti „Není nutno, aby bylo přímo veselo. Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo“.

Cítí prý, že těžké časy probudily v lidech solidárnost a vstřícnost. Dokonce takovou, že by jako učitel nyní dal svému národu „jedničku z chování“.

Na polední zpívání se Zdeňkem Svěrákem jsou mnozí natěšení již od rána. Třeba bývalý hokejový brankář a v budoucnu prý prezidentský kandidát Dominik Hašek si na to dokonce vzal svůj dres z Nagana a na ruku lapačku. Pěvecké a taneční číslo, které předvedl, se velmi těžko popisuje.

Nejvíce se vyřádil ve skandované části písně, kde zkrachovalý výrobce sportovního oblečení Dominator a dnes provozovatel ztrátové výroby energetických nápojů Smarty ujišťoval všechny v karanténě, že „zažít krachy nevadí“, ale „zažít nudu vadí“.