Tak nám ministr obrany podepsal smlouvu o předání poloviny naší armády bundeswehru. Pokud si toho někteří nevšimli, vrcholný reprezentant ANO a ministr obrany podepsal v Německu s tamní ministryní obrany smlouvu, kterou je česká 4. brigáda rychlého nasazení podřízena německé divizi. Něco takového nemá v české historii obdoby, snad jen s dočasnou výjimkou takzvaného vládního vojska v době protektorátu a Svatováclavské roty SS v roce 1945.

Celá záležitost má několik rovin, především právně-politickou a bezpečnostní a mezinárodně-politickou. K podpisu opravdu přelomové smlouvy v celé historii českého národa jsme se toho v médiích moc nedozvěděli. Prvním krokem k „vlasteneckému“ činu ministra obrany bylo pravděpodobně hlasování ve Sněmovně, které má změnit českou ústavu. Převážná většina poslanců, s výjimkou KSČM a některých dalších vlastenců, v klidu odhlasovala možnost zatažení naší armády do nějaké cizí války, včetně jaderné, na základě rozhodnutí několika ministrů. Do budoucna by měla mít možnost posílat vojáky do zahraničí vláda, nikoli Sněmovna zastupující svými poslanci občany, případně i Senát, který by měl na rozhodnutí Sněmovny dohlížet.

Jen pro informaci, naše armáda se skládá z pozemních sil a letectva, kterému podléhá protiletecká obrana reprezentovaná jedním plukem ve Strakonicích. Základ pozemních sil tvoří dvě brigády, a to 4. a 7. Čtvrtá brigáda rychlého nasazení s velitelstvím v Žatci se skládá ze 41. mechanizovaného praporu v Žatci a 42. mechanizovaného praporu v Táboře, 43. výsadkového praporu v Chrudimi, 44. lehkého motorizovaného praporu v Hradci Králové a budovaného 45. mechanizovaného praporu v Rakovníku. Mimochodem to není dlouho, co se v Rakovníku zrušil armádní záchranářský prapor z důvodu úspor, řada zkušených odborníků přišla o práci a odešla od armády. Hlavní výzbroj 4. brigády tvoří kolové obrněné transportéry Pandur II (označované jako kolová bojová vozidla pěchoty), minomety a protitankové řízené střely. Nemá vlastní tanky, děla ani protiletecké systémy. Sedmá brigáda má podobnou organizaci, ale podléhá jí navíc tankový prapor v Přáslavicích. Mimo dvou brigád jsou součástí pozemních sil ještě dělostřelecký a ženijní pluk, chemické, zdravotnické a jiné logistické složky, jejichž jednotky by se v případě války přidělovaly k brigádám. Pod německé velení se dostala jedna ze dvou brigád, které tvoří hlavní komponent armády, tedy polovina našich pozemních sil, a nikomu z českých politiků to nevadí. Nebo někomu ano?

Stropnický se stal ministrem na základě rozhodnutí šéfa hnutí ANO (fakticky politické strany) Andreje Babiše. Stropnický je známý svými vysoce nadstandardními vztahy ke KDU-ČSL, TOP 09 a STAN, kam by logicky patřil spíš než do ANO. Tyto strany mají nejblíže k EU a především Německu, přičemž STAN prosazuje ve volebním programu urychlené výraznější začlenění naší republiky do Unie a přijetí eura. Možná i proto nakoupila naše státní banka více než za 900 miliard této měny. Stropnického čin jde krásně dohromady s nedávnou další vlnou odprošování předsedou KDU-ČSL v Mnichově za zločiny spáchané českými podlidmi za druhé světové války a po ní na německých nadlidech a také se sudetoněmeckým rodáckým landsmanšaftem a metály lidoveckého ministra kultury.

Vzhledem k pozici, kterou má ministr financí a místopředseda vlády ve své, možno říci soukromé, straně ANO, lze sotva předpokládat, že by o činu svého ministra nevěděl. Rozhodně by se k němu měl jasně vyjádřit a nemlčet jako obvykle, když se jedná o činy jeho politiků zaměřené proti národu. On hodný strejda EET nic, to vše ten jeho ošklivý ministr, europoslanec či eurokomisařka. Musíme se proto zeptat, zda Stropnický ke svému činu dostal mandát ze strany vlády. Je možné, že by vláda rozhodla o předání poloviny naší armády pod německé velení? Slib člena vlády začíná slovy: „Slibuji věrnost České republice...“ A člen vlády dá polovinu naší armády Němcům jako důkaz svojí věrnosti České republice! Pokud k tomu měl mandát, jak který ministr hlasoval? Důležitá otázka před volbami! K tomu se nikdo, počínaje premiérem, nevyjádřil. Pokud mandát nedostal, porušil ministr obrany s velkou pravděpodobností Ústavu, což je základní zákon naší republiky v článcích 9, 49, 63 a 69.