Jako první se diskuse stočila na jeho náhlý odchod z politiky v roce 1996. Kalvoda tvrdil, že mu to jedni přičítají k dobru, druzí mu to zazlívají, a že ani jeden pohled není úplně správný. Prý kromě jeho osobního faulu, kterým bylo neoprávněné užívání titulu doktor práv, v té době vyprchávala podpora veřejnosti pro politiku. Obecenstvo si prý tehdy zasloužilo nějakou katarzi a odpovědnost. Ale dodává, že to byla lajdácká až snobská chyba, že prý „strpěl“, aby byl titul na některých dokumentech používán. Nutno říci, kauzy s tituly českou politiku od dob Kalvodových stále neopustily.

Jako největší chybu vidí, že když se tenkrát snažili rekonstruovat něco, co zde vlastně po celé generace nežilo, totiž liberální parlamentní demokracii, tak si jí sice dopřávali v Parlamentu, ale jaksi se nesoustředili na to, aby začala fungovat i v občanské společnosti. Prý jim chyběla zpětná vazba a politika si žila vlastním životem.

„V polovině 90. let jsem se domníval, že ta hroší kůže politiky se bude spíš zjemňovat. Ale ona naopak tloustne,“ řekl Kalvoda na adresu vývoje po svém odchodu z politiky. Má za to, že teď, po 25 letech, může říci, že voliči to spočítali tradičním demokratickým stranám, zleva i zprava, za aroganci, hloupost a bezobsažnost, a zvolili ty, kteří jim slíbili změnu.

Pak přišlo téma Václav Klaus a Miloš Zeman, hlavně zda jejich v podstatě „masovou“ podporu může někdo převzít či překonat. Kalvoda na to řekl, že to určitě přijde. Oba pánové si prý moc, kterou měli, užívali a rozuměli si s ní. Už tehdy se prý k některým jejich pozicím stavěl kriticky a nemá důvod na tom nic měnit. Moderátorka se Kalvody pak ptala, zda tito činitelé prošli za tu dobu nějakou změnou osobnosti. Kalvoda tvrdí, že ano.