„Na počátku bylo slovo. A to slovo bylo ,dotace'. A tak začínal evropský integrační proces. A mohli bychom dodat, že na počátku evropské integrace byla slova dvě: ,zemědělské dotace',“ píše Jakl ve svém textu Doktor traktor přišel léčit klimafanatiky zveřejněném na webu Institutu Václava Klause.

Celkem poprávu tak přestali zemědělci jakékoli velikosti své firmy považovat dotace za nějaký dáreček na přilepšenou či na udržení své životní úrovně, ale za nutnou kompenzaci nákladů, které vyplývaly ze státem uložených úkolů, tedy vlastně za jisté odškodnění.

Dotace ale přestaly být dárečkem a staly se platbou za veřejnou zakázku. Stát si jako by objednával (ve skutečnosti nařizoval) plnění mimohospodářských funkcí, které prohlásil za pozitivní externality. Ve skutečnosti šlo ale téměř vždy o nadbíhání různým zájmovým skupinám, kterým prý se nemá moc konkurovat. A tak přišla nařízení nepěstovat to či ono, neobdělávat, nezasévat, nechovat, neprodukovat, neobchodovat, pokračuje Jakl.

A do toho přišel šílený fanatický boj s podnebím. A jeho železná pěst dopadla na zemědělství asi nejtvrději ze všech oborů.

„Ano, dotace pokřivují trh, způsobují chybnou alokaci zdrojů, jsou projevem násilného přerozdělování a živí gigantickou byrokracii. Pryč s nimi. Ale pokud jsou významnou částí podnikatelů brány jako náhrada za škody, které jim působí unijní a státní regulace, pak lze chápat, že se jich zemědělci nechtějí vzdát,“ dodává.