„Pozoroval jsem teď cvrkot, když zemřel Miloš Jakeš. Až mě to překvapilo, kolik nenávisti vytrysklo na sociálních sítích vůči 97letému, promiňte to slovo, dědkovi. Nebo starému pánovi, jak chcete. Mně to přišlo zcela zbytečné; mnohdy je to tak, že se tam projeví vlastní mindrák každého. Já jsem o tom přemýšlel mnohokrát, a když už jsme neměli tu vůli s komunisty a s komunismem jako takovým naložit po roce 1989 nějakým řekněme ostřejším nebo ráznějším způsobem, tak nevím, jestli je teď dobré jít a ty věci znovu vytahovat,“ poznamenal Xaver Veselý.

„Samozřejmě, nemá se na to zapomenout, má se myslet na to jako, co to ten komunismus byl a proč tady byl, jak k tomu došlo... že to je zrůdná ideologie, je jasné. Že komunisté napáchali spoustu prasáren, je jasné. Ono ostatně každé zřízení za sebou nechává mrtvoly a je úplně jedno, jestli je to komunismus, socialismus, kapitalismus. Já si jenom myslím, že už to bylo trošku zbytečné a někteří lidé, o kterých jsem si myslel, že by mohli být, nechci říkat objektivnější, to já s radostí říkám, že neočekávám, ale víc nad věcí... tak psát jako pár hodin poté, co někdo umře, že to byl gauner... Nevím, ať to rozhodne soud, jestli to byl gauner. A ono je potřeba to vnímat asi jako ve všech souvislostech a klást si otázku, proč třeba ten božský Václav Havel, kterého já jsem měl rád a byl to jako velmi příjemný šarmantní člověk, jako prezidenta... pravda, jsem ho já za sebe nikdy nepřijal, ale ctil jsem ho a věděl jsem, že to je můj prezident. A nikdy bych o něm nešel vykřikovat nějaké špinavosti někam na náměstí, byť jsem na to měl jiný náhled,“ řekl.

„Tak si říkám, jestli to třeba nebylo tak, že pan Havel potřeboval hlasy komunistů k tomu, aby ho zvolili prezidentem, protože bylo zřetelné, že jím chce být. Tu touhu v sobě má, a pro mě to bylo velké zklamání. Já jsem si říkal mnohokrát, jak to bude hezké, když ta výkonná, prostě pro mě ta obrovská osobnost a ten člověk velkých morálních hodnot jako Václav Havel přivede naši zemi ke svobodným volbám a odjede na Hrádeček. A nakonec bylo zřetelné, že mu ta moc zachutnala stejně jako každému,“ dodal k prvnímu českému prezidentovi Václavu Havlovi.

A vrátil se zpět k Miloši Jakešovi. „Myslím si, že všechny výkřiky byly zbytečné. Já se ho vůbec nezastávám, prostě byl u toho. Pustil jsem si znovu ten celý jeho projev na Červeném Hrádku, který samozřejmě na konci totáče vyběhl ven. Někdo to velmi účelově postříhal, aby vypadal jako úplný idiot, ten Miloš Jakeš. Ale on úplný idiot, si myslím, nebyl. Samozřejmě, že to žádná jako ostrá tužka v penále, nebo ne ta nejostřejší, ale jako úplný trouba to taky nebyl. Byť chvilkami ten projev působí velmi směšně. Ale když to posloucháte pozorně, tak bohužel musíte říct několik věcí, v kterých jsem mu dal za pravdu. Je to hrůza, ale je to tak,“ sdělil Veselý.