„Necítit se tím, čím jsem, a naopak cítit se někým jiným, než jsem, je ovšem legální a asi nikoliv neobvyklé. Někdo se cítí být vynálezcem, znamenitým zpěvákem, dobrým otcem, skvělým manželem atd. atd. Tito lidé ale snad v podstatě chápou, že jde o jejich soukromý pocit, a zpravidla nevyžadují, aby ostatní lidé tuto jejich představu sdíleli, nebo dokonce aby byla úředně potvrzována. Nebo dokonce že tato jejich představa vytváří nějaké nové právo, které ostatní spoluobčané musejí respektovat,“ psal dále Křeček, jemuž se však podle jeho slov zdá, že sílí hlasy rozmanitě se nazývaných osob, kteří to myslí jinak a chtějí, aby jejich pocit byl sdílen celou společností.

V té souvislosti poukázal na internetovou televizi DVTV a rozhovor Evy Švagr, jež ve vysílání uvedla, že se neidentifikuje ani jako muž, ani jako žena. „Někde mezi,“ uvedla. 

„A co má být? Má snad tato informace sdělovat něco jiného, než že jde o roztomilou kuriozitu? Někteří si asi myslí, že ano. Organizace TakyTrans, kterou prý tato ‚osoba‘ (jak jinak nazvat?) založila a která tvrdí, že bojuje proti ‚stereotypizaci translidí v Česku‘, se na svém instagramu pochlubila kurzem ‚nebinární češtiny‘, kde transaktivisti vysvětlovali, jak komunikovat s nebinárními osobami. Proč by ale tyto představy měl někdo respektovat? Nezdá se vám, že tento hlasitý pokřik těch, kteří pokládají své soukromé představy o svém těle za doklad pokroku lidstva a vyžadují, aby je ostatní jako nové, lepší právo ctili a respektovali, přestává být snesitelný?“ ptá se veřejný ochránce práv.

Závěrem poznamenal, že jde o mnohem hlubší problém. On sám se před několika dny účastnil jednání ohledně situace lidských práv v Česku, kam se dostavili zástupci Úřadu vlády, ministerstev, občanské společnosti a další aktéři.

„Když jsem však naslouchal představitelům některých našich nevládních organizací, vydávajících se za reprezentanty oné ‚občanské společnosti‘ o tom, jaká je situace v České republice, pokud jde o lidská práva, měl jsem dojem, že žiji v jiné zemi. Ne že by u nás bylo vše v pořádku, ale informace, které jsou poskytovány evropským orgánům z těchto míst, nemají se situací, životem a zejména zájmy naprosté většiny obyčejných lidí u nás nic společného. Obávám se, že propast mezi míněním podstatné části neorganizované občanské veřejnosti o tom, co je a co není právo, a usilováním nejrůznějších nátlakových skupin, domáhajících se vlivu na tvorbu zákonů a rozhodování veřejné i samosprávné moci, se prohlubuje. Přispívat k tomu bychom neměli,“ uzavřel.