Do vyhlášeného libereckého Fryčova knihkupectví zavítala ve středu večer řada lidí. A to nejen z Liberce, ale i odjinud, dokonce i z dvě hodiny jízdy vzdáleného Ústí nad Labem. Přišli si poslechnout a podebatovat s Tomášem Klvaňou. Novinářem, spisovatelem, přednášejícím na prestižní New York University. Představil zde svoji novou knihu Fenomén Trump – poslední vzpoura bílých mužů.
Tomáš Klvaňa několik let v USA žil a studoval, má doktorát na Minnesotské univerzitě v oboru teorie a kritika komunikace. „Vždy jsem Spojené státy obdivoval pro jejich demokratickou tradici a politickou kulturu. Přijel jsem tam začátkem devadesátých let. Sledoval jsem všechny televizní politické stanice, poslouchal rozhlas, četl noviny i odbornou literaturu. První, co mě zaujalo, je ten kontrast, jakým způsobem se americká popkultura představuje světu prostřednictvím různých podivných filmů hollywoodské produkce, kde se pořád někdo honí v autech, a tím, jaká ta kultura opravdu je,“ řekl. Podle něj je mnohem zajímavější, vyspělejší, než by se mohlo zdát z různých akčních filmů. „Mě tehdy zaujala jejich politická kultivovanost v televizních diskusních pořadech. Vždycky když jsem přijel na prázdniny domů a díval se na české politické diskuse v televizi, praštilo mě do očí, jak profesionalita redaktorů i politiků byla na mnohem nižší úrovni,“ vypozoroval. Říkal si tehdy, že by se chtěl dožít doby, kdy se politická kultura v České republice přiblíží politické kultuře Spojených států. „A já jsem se té doby dožil,“ prozradil za smíchu obecenstva. „Jenže to není proto, že my bychom se zlepšili. Ale Američané se přiblížili k nám,“ upozornil.
Trumpa nenapodobí nikdo. Jeho projev je na úrovni žáka šesté třídy
Jakým způsobem se dnes prosadíte v té kakofonii hlasů? „Dnes může díky sociálním sítím publikovat ve veřejném prostoru v tom vyspělejším světě téměř každý. Tím vzniká obrovská konkurence. Ti, kteří se tím živí nebo chtějí získat politické hlasy, vstupují do změti profesionálních, poloprofesionálních i amatérských hlasů, které se v tom světě pohybují,“ objasnil. Budování publika je podle něj dnes nejdůležitější věcí, kterou musí ten, kdo chce získat hlasy, zvládnout. Pokud někdo chce zaujmout co nejvíc lidí, což většina politiků chce, nejsnazším způsobem je hrát na emoce. V tomto největší převrat udělal Facebook. „Mění komunikaci. Lidé se na něm učí, že pokud chtějí mít co největší publikum, musejí být co nejvíce emocionální, razantní, někdy i extrémní. To je nejjednodušší způsob, jak získat publikum,“ sdělil. Do této kategorie patří podle mínění Klvaňy Donald Trump.
Poté povyprávěl jeho životopis. O tom, jak začínal podnikat v oboru reality, v čemž pokračoval v profesi svého otce. Zatímco ten ale působil v méně prestižní newyorské čtvrti Brooklyn, Donald se prosadil na Manhattanu. Pomohla mu k tomu tučná finanční injekce, kterou od otce zdědil – 400 milionů dolarů. „Podařilo se mu tam proniknout i proto, že jeho táta byl velmi šikovný ve sponzorování některých významných amerických politiků. Mezi nimi byl i bývalý starosta New Yorku, který pak Donaldovi umetl cestičku do Manhattanu,“ ozřejmil. Donald Trump se tam uchytil, začal často s pomocí velkých daňových úlev budovat hotely. Postupně si získával jméno ve světě médií. Stala se z něho mediální celebrita. Šel tomu hodně naproti. Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let volal do různých redakcí – nejčastěji bulvárně zaměřených – člověk, který se představoval jako John Miller. Tvrdil, že je Trumpovým píáristou. A mimo oficiální vyjádření vyprávěl redaktorům, jak je Donald skvělý muž, že se na něj lepí ženy, kolik vydělal peněz, jak se o něj pokoušejí politici. Tohle fungovalo několik let. První problémy začal mít Trump v roce 1991, kdy se začalo hroutit jeho manželství s Češkou Ivanou Trumpovou a poprvé se o Trumpovi objevovaly i kritické články. „Jedna novinářka si rozhovor s údajným Johnem Millerem nahrála. Vyprávěl, jak chodí s modelkou Carlou Bruniovou, jak se setkal s Madonnou a její tanečnice chtěly, aby se jim podepsal. Jak mu jde skvěle byznys a podobně,“ popsal Klvaňa. Novinářce bylo podezřelé, že John Miller zná život Trumpa tak detailně. Zjišťovala, kdo tedy je ten John Miller. Nakonec prasklo, že jím je Donald Trump sám. V roce 2016 se tato kauza objevila kvůli prezidentské kampani. „Trump to popřel s tím, že to není pravda a že se ho snaží napodobovat celá řada lidí. Pokud si ale tu nahrávku poslechnete, je vám jasné, že to nemůže být nikdo jiný. Takhle jeho projev, který je na úrovni žáka šesté třídy, nemůže napodobit nikdo,“ domnívá se Tomáš Klvaňa.
Koncem devadesátých let to vypadalo, že Trumpovo podnikání skončí krachem. Přiznal dokonce v daňovém přiznání ztrátu jedné miliardy dolarů. A to je dost. Trump se však vrátil do světa úspěchu pomocí televize, konkrétně reality show. „Začal svoji velmi úspěšnou reality show, kde Trump fungoval jako nekompromisní manažer. Kolem sebe soustředil skupinu lidí, kteří se snažili plnit jeho úkoly v oblasti podnikání. On je sledoval a potom vyhodnocoval jejich práci. Nejslabšího vždy na konci cyklu propustil. Vítěz naopak získal lukrativní manažerské místo v některém z jeho podniků,“ vysvětlil. Trump se tedy dokáže velmi obratně pohybovat v oblasti televize, bulváru, umí se pohybovat před kamerou a zaujmout publikum. Což mu přišlo vhod. Stal se hvězdou Twitteru i Facebooku. Pak začal – v roce 2011 – koketovat s tím, že začne kandidovat na amerického prezidenta. V rámci toho obviňoval Baracka Obamu, že se nenarodil v USA, ale v Keni či Indonésii. Podle americké ústavy by tak nemohl být právoplatným prezidentem Spojených států. „Ústava USA říká, že prezidentem se může stát jenom rodilý Američan. Přičemž termín rodilý Američan je sporný. Není jasné, zda se musí narodit na půdě Spojených států. Například jiný republikánský prezidentský kandidát, Ted Cruz, se narodil americkým rodičům v Kanadě. Velmi pravděpodobně by prezidentem Spojených států mohl být,“ objasnil Klvaňa. Nicméně této informaci v jednu chvíli věřila třetina republikánské strany. Ačkoliv se Obama narodil v Honolulu, hlavním městě Havajských ostrovů, jež jsou součástí USA. „Jedním z hlavních motorů těchto výpadů byl Donald Trump,“ prozradil Klvaňa. Trump uvažoval o kandidatuře na prezidenta v roce 2012, ale pak si to rozmyslel. Už poněkolikáté.
Moderátorka menstruuje, McCain není hrdina
Vypadalo to, že je pro Trumpa prezidentská kandidatura jen obchodní strategie a že prezidentem být nechce. Když se tedy vloni v létě objevily zprávy, že opět uvažuje o prezidentské kandidatuře, nikdo tomu nevěřil. Kampaň začal tím, že je v USA celá řada ilegálních imigrantů především mexického původu, kteří vraždí a znásilňují, a musí se s tím něco dělat. „Což objektivně nebyla pravda. Podle statistik vlna nelegální imigrace do USA byla v roce 2015 na ústupu. A co se týče zločinnosti, migranti – legální i nelegální – páchají v průměru méně trestných činů než rodilí Američané,“ ozřejmil Klvaňa. Přesto se ukázalo, že toto vyjádření bylo pro Trumpa zlatou trefou. „Okamžitě se dostal do čela žebříčku veřejného mínění mezi tehdy sedmnácti kandidáty. Všichni říkali – včetně mě – že to za 14 dní opadne,“ připomněl. Pak se konala první televizní debata a po ní si Klvaňa, který zrovna byl v USA, říkal, že Trump skončil. „Napadal v ní jednu velmi inteligentní moderátorku televize Fox poměrně hrubým způsobem. Konfrontovala ho s jeho některými výroky o ženách. Po debatě ji opět napadl s tím, že asi menstruuje. To jsem si říkal, že je konec jeho prezidentské kariéry. Přišel ale další průzkum veřejného mínění a Trump měl o pět procent víc,“ podivil se. „Bylo jasné, že se začíná něco dít. Politik, který toto říká, by před deseti lety skončil,“ upozornil s tím, že Trump řekl ještě daleko horší věci.
Připomněl příběh senátora za Arizonu Johna McCaina, který strávil pět let v těžkém vietnamském zajetí, kdy ho sestřelili jako mladého vojenského pilota. Byl v neblaze proslulém hanojském vězení. Když se Vietnamci dozvěděli, že je synem a vnukem slavných amerických admirálů, přišli s ním s nabídkou, že ho vymění za nějaké prominentní vietnamské zajatce. McCain ale požadoval, aby propustili i ostatní zajatce. A tím z toho sešlo. Nakonec se do USA vrátil až po pěti letech polozmrzačený, nedokáže si třeba zapnout košili, protože nezvedne ruku nad úroveň ramen. „Trump o něm prohlásil, že není pro něj žádný hrdina, protože se nechal chytit. Trump se přitom vietnamské válce vyhnul, protože má údajně nějaké výrůstky na noze a získal si na to potvrzení od spřátelených doktorů,“ připomněl Klvaňa. Dále se vysmíval reportérovi New York Times, který je tělesně postižený. „Jezdí na vozíčku, nemůže úplně normálně mluvit. Nemoc způsobuje, že dělá grimasy a různě se kroutí. Ale normálně píše články. Trump s ním dělal rozhovor, a protože se mu nelíbilo, co o něm napsal, dělal si z něho v jednom pořadu legraci. Karikoval ho, kroutil se a říkal, že je strašné, kdo o něm dneska píše,“ vyprávěl Klvaňa. Takových skandálních výroků by se podle něj dala najít celá řada. „V normálních časech by tohle politikovi ukončilo kariéru. Trump na tom jen získával a porazil všechny své republikánské oponenty,“ konstatoval.
Nežijeme v normálních časech
„Z toho je jasné, že nežijeme v normálních časech. Když může být prezidentem Miloš Zeman. Nebo na Filipínách Rodrigo Duterte, kterému se říká asijský Trump a chová se velmi podobně. Uráží své oponenty a nabádá občany, aby zabíjeli vlastníma rukama zločince. Když může být úspěšným politikem Marine Le Penová, která má našlápnuto na solidní kariéru. Měřítka, která jsou lidi ochotni tolerovat, se za posledních deset patnáct let změnila,“ domnívá se. O tom podle něj ta kniha hlavně je. „Není primárně o Trumpovi, ale snažím se prostřednictvím jeho příběhu – a svých amerických zážitků – ilustrovat proměnu Ameriky a proměnu naší doby a vysvětlit, proč jsme tam, kde jsme,“ objasnil.
Jeden z prvních dotazů přítomných zněl, jací jsou Trumpovi voliči. „Základní skupina jeho voličů je kupodivu nadprůměrně vzdělaná a má solidní příjmy. V naprosté většině jsou to muži a běloši. Jsou to lidé, kterým se nelíbí, jak se mění svět kolem. Že najednou musejí na pracovním trhu soupeřit se ženami, s lidmi jiných ras,“ vysvětlil. A uvedl příklad z prestižní americké univerzity, kde učí. „Působím tu od roku 2001. Za těch 15 let se populace studentů proměnila především rasově. Když jsem začínal, většina studentů byli Američané židovského původu, protože jich je na Manhattanu hodně. Dnes jsou moji studenti většinou indičtí Američané, kolem padesáti procent. Čtvrtinu tvoří asijští Američané – Číňané a Korejci. Jsou to všechno americké děti s americkými návyky. Rozdíl oproti průměrným Američanům bílé pleti je, že jsou chytřejší a pracovitější,“ vypozoroval. „To je tvář budoucí americké elity. Což v této míře před třiceti lety neexistovalo. Lidem, kteří volí Trumpa, se tato změna nelíbí,“ konstatoval.
Soupeři Trumpa dlouho nebrali vážně a útočili na sebe navzájem
Další z návštěvníků upozornil, že Trump republikánům přerostl přes hlavu, a nyní měsíc před volbami vystupují významní republikáni proti němu. „Jeden z důvodů, proč uspěl, bylo, že ho jeho republikánští soupeři dlouho nebrali vážně. Byl sice už několik měsíců první, ale oni se napadali vzájemně a nikdo neútočil na něj. Přitom on vždycky opanoval mediální prostor tím, že řekl nějakou nehoráznost. Takže si nepotřeboval platit ani žádnou reklamu, což je na kampani nejdražší,“ upozornil Klvaňa. „Začali ho brát vážně až v lednu, únoru, ale už bylo pozdě. Měl tvrdé voličské jádro. Dnes za ním stojí tak 40 procent voličů. Což ale nestačí ke zvolení,“ domnívá se. Republikáni jsou podle něj jako králík před kobrou. „Nevědí si s ním rady. Není konzervativní. Nemá žádné názory. Je schopen říci cokoliv. Nemám rád prezidenta Zemana, ale to je vzdělaný inteligentní člověk. Trump ani náhodou. Neví skoro nic. Jeho znalost končí u novinových titulků a prvních tří řádků každé zprávy,“ konstatoval. Republikáni jsou podle něj rozdělení na tři části – třetina jsou Trumpovci, třetina okrsků je rozdělena napůl a třetina ostře proti němu. „Vědí, že to, co říká Trump, je z devadesáti procent naprostý nesmysl. Že není možné postavit zeď na hranici s Mexikem a nechat to Mexiko zaplatit,“ vysvětlil. Podle něj spousta lidí podporou Trumpa reaguje na přehnanou politickou korektnost, která dusí svobodné myšlení. „Ale když si mám vybrat, přijde mi lepší politická korektnost než rasismus. Nejlepší je tedy něco mezi. Mluvit normálně, ale slušně,“ sdělil.
Z hlediska zahraniční politiky není podle Klvaňy Hillary Clintonová nějakým menším zlem. „V zahraniční politice se vyzná. Nemá iluze o Rusku, jaké původně měl prezident Obama. Především z hlediska naší bezpečnosti je to kardinální volba pro nás. Vždyť Trump zpochybňuje NATO. Naše armáda je tak postavená, že nás sama neubrání. Potřebujeme spojence. Jediná realistická šance, aby naše země byla ubránitelná, je být v NATO. A teď je tu kandidát na prezidenta, který říká, proč bychom měli bojovat za Estonsko. Vždyť to je dvorkem Petrohradu,“ prozradil jeden z Trumpových výroků. I on si uvědomuje, že Clintonová není ideální kandidátkou na prezidentský post. „Je v politice příliš dlouho, má nezdravý vztah k pravdě. Ne sice tak obnažený jako Trump, ona to dokáže lépe zaobalit. Co třeba vypráví o svém skandálu o e-mailech, to určitě není pravda. Ale není to jediný problém. Stačí se podívat, kdo dává peníze na nadaci manželů Clintonových. Jsou mezi nimi i politici a byznysmeni, kteří mají své zájmy v USA. Jak víte, čím jsou motivovaná její rozhodnutí třeba jen i o tom, s kým se setká?“ upozornil. Za normálních okolností je podle jeho názoru Clintonová velmi slabá kandidátka. „Ale Trump je nebezpečím pro liberální demokracii. Nemyslím, že je to magor, který by zahájil jadernou válku. Ale neuvědomuje si, že to, co říká, má reálný ekonomický a geopolitický dopad. Když řekne, že je mu jedno, když Saúdská Arábie bude mít atomovou bombu, tak to opravdu není ideální politik,“ uvedl.
Proč vyhrává ANO? Protože opozice je velmi slabá. Kalousek má strop a Fiala je dvojče Sobotky
Co má společného Donald Trump s Andrejem Babišem? „Je tam celá řada podobností. Počínaje bankovním kontem. Nebo návyky. Člověka, který něco vlastní a s lidmi moc nediskutuje. Proto jsou jeho poradci tak bezmocní. Trump je neposlouchá, ani se nepřipravuje na debaty. To samé Babiš. Prázdnost politiky je podobná. Pár hesel na povrchu a program tam není. Je Babiš pravičák, nebo levičák? Nebo středový politik? Má nějakou čitelnou politiku? Nemá. Totéž Trump. Žádný program nemá. Nějaký sice vznikl. Ale jsem přesvědčen, že ho nezná. Protože o něm vůbec nemluví. Ani ve svých projevech, ani v debatách s Clintonovou,“ vypozoroval Klvaňa. „Spoléhá se na pár hesel. Důležitý je jazyk. Dokáže mluvit jednoduše, srozumitelně. Mluví, jak mu zobák narostl, a to je trend, který funguje,“ upozornil. Způsob vyjadřování je podle něj nyní na prahu revoluce. „Pokud politici, ale i firmy nezačnou mluvit normálně a nepřestanou používat nesmyslný politický a korporátní slovník, budou mít velké problémy,“ konstatoval.
Proč v krajských volbách tak zabodovalo hnutí ANO? „Ekonomika funguje relativně dobře, i když, jak už to bývá, nezávisle na vládě. A opozice je nesmírně slabá. TOP 09 má v čele člověka, který má voličský strop. Na Kalouska existují různé názory. Někteří ho nesnášejí, jiní ho mají rádi. A tak, jak se dnes naváží do Babiše, je spíše kontraproduktivní. Lidé jsou z toho znechucení. Nepřišli s ničím konkrétním a pozitivním. Jejich voliči jsou spíše mladí lidé a ti nešli k těmto volbám,“ domnívá se. „A ODS? Pan Fiala je dvojče pana Sobotky. Člověk, který neovládá vlastní stranu. Mají billboard Patříme na Západ, ne na Východ, a Václav Klaus mladší říká, že chce vystoupit z Evropské unie. A když se na to Fialy zeptají, řekne, že každý má právo na svůj názor. Chceme zůstat na Západě, nebo vystoupit z Evropské unie? Ta strana nemá jasno,“ míní. Paralelu vidí v sociální demokracii. „Sobotka je slabý politik, který nedokáže stranu vést. Paroubek zavelel a všichni poslouchali. Sobotka ani Fiala to nedovedou. Jediný, kdo funguje jako silná osobnost, mluví srozumitelným jazykem a ještě se nestačil zdiskreditovat, je Babiš,“ vysvětlil.
Není spousta zákonů a předpisů v USA snahou ukočírovat soužití různých kultur? „Je to podle mě snahou většiny, přinutit menšinu, která se tam přistěhovala, aby se přizpůsobila. A to je problém západní civilizace. V posledních několika desítkách let rezignovala na to, aby se snažila menšiny asimilovat a naučit svůj životní způsob. A to je legitimní. Měli bychom na tom trvat. V tomhle má celá řada pravicových populistů pravdu. I když to přehánějí do rasismu a xenofobie. Ale je to náš problém,“ sdělil a prozradil historku z Bruselu, kde asi rok pobýval. Navštívil tam saunu a poté o tom vyprávěl kamarádovi. Ten mu řekl, aby do ní už nechodil. Proč? Když tam jednou přišel tak, jak se má do sauny chodit, tedy neoblečený, seděla tam parta Arabů v trenýrkách. A požadovali to i po něm, protože si to tak Alláh přeje. Když si šel stěžovat saunérce, dělala, že mu nerozumí. „To je špatně. Oni se musejí přizpůsobit. Nemám nic proti přistěhovalcům, ale tohle je naše kultura,“ zdůraznil. Lidé besedovali s Tomášem Klvaňou skoro tři hodiny. Po ukončení besedy si zakoupenou knihu nechávali podepsat.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban