„Slovo dezinformace označuje lež, tedy sdělení, v němž někdo vědomě použije věcně nesprávnou informaci s cílem dosáhnout tímto klamem pro sebe žádoucího účinku. Věcně nesprávné informace se dají s trochou námahy odhalit. Takové činnosti se říká fact-checking, česky – ověřování faktů. Jenže v našem prostředí nejde vždy o lživá fakta, tady se slovo dezinformace používá a chápe volněji. Podstatou často není vědomě podsunutá věcná nesprávnost, ale odlišný výklad událostí, tedy prezentace jiného názoru. Je-li takový názor podložený fakty a argumenty, jde o interpretaci (třebas odlišnou od většinové). Je-li výklad klamavý, jde o dezinterpretaci, tedy zařazení nějaké skutečnosti (třeba i věcně správné) do kontextu, který je zavádějící a sugeruje pro autora výhodnou představu o tom, co se děje či dělo,“ vysvětluje Jirák ve svém komentáři.

A hned dodává, že právě zpravodajství o rusko-ukrajinském konfliktu lze využít jako učebnici dezinterpretací, kdy asi nelze nepochybovat o tom, že obě válčící strany se snaží ovlivňovat veřejné mínění ve svůj prospěch. „Česká média pracují především s informacemi a obrazovými materiály z Ukrajiny, a tak nám nabízejí vcelku spolehlivý obraz (dez)interpretace, kterou předvádí ukrajinská strana. Namátkou: V této válce už dlouho nejsou v nabízených záběrech mrtví Rusové, jen Ukrajinci,“ zmínil Jirák, že válečný střet je najednou (dez)interpretován jako jednostranné utrpení.

„Což vede k zásadní otázce: Co znamenalo zastavení zmíněných webů a co bude dělat zmocněnec pro dezinformace?“ zeptal se Jirák a hned uvedl možné vysvětlení: „Stát se nadechl k zásadní kontrole veřejně prezentovaných názorů prováděné pod taktovkou tajných služeb. Ale tomu se běžně říká cenzura, ne boj s dezinformacemi…“ zmínil.