„V naší společnosti rezonuje, jak se přidává vysokým školám, ale to je hra čísel,“ uvedl emeritní rektor ČVUT, profesor Václav Havlíček. „Já jsem dělal čtyři roky místopředsedu pro finance České konference rektorů, takže jsem měl dokonalý přehled. Každý rok se opakovala situace, že rozpočet různými triky byl vysokým školám snížen o miliardu a pak s velkým nadšením byla zpět přijata skoro miliarda. Ta byla publikována stylem ‚vysoké školy dostanou opět přidáno‘. A Akademie věd na tom byla podobně,“ uvedl host a předsedkyně AV Eva Zažímalová konstatovala: „Ještě hůře!“

Profesor Havlíček pokračoval slovy: „To se domnívám, že je i teď, když tady slyším ty stovky miliard, tak já tomu nevěřím. Možná že jsem hloupý, zestárnul jsem, ale prostě já tomu nevěřím.“

Zažímalová připomenula nejhorší období akademiků za posledních několik desetiletí: „V roce 2010 někdejší Topolánkova vláda vědu ohavně skrouhla, rozpočet skoro o pětinu. Z roku na rok s výhledem, že to takto budou opakovat. To se díky různým okolnostem naštěstí nestalo. Ale my na tu institucionální úroveň peněz, kterou jsme měli v roce 2009, jsme se dostali až v roce 2017. A tedy de facto do současné doby nemáme peníze, které jsme měli v roce 2009. Je pravda, že od roku 2014 nám rozpočet po malých dílech stoupá, což se ale silně medializuje…“

Havlíček připomněl: „Ale je to pořád menší než inflace…“

Zažímalová dále pokračovala: „Stále tedy ještě nejsme na tom, kde jsme byli v roce 2009. Samozřejmě lidé vysoutěží něco na grantech, jsou tu operační programy, ale jde stále o peníze, které jsou zatížené obrovskou byrokracií. Nejde, abyste se naučili jedno schéma na to, jak byste mohli administrovat grant a použít to na všechny poskytovatele. Tak to není, každý je „velmi kreativní“ na vymýšlení způsobu administrování. A především každý poskytovatel ctí presumpci viny, tedy to, že každý pracovník potenciálně krade. To je premise, se kterou velmi bojujeme,“ posteskla si předsedkyně Akademie věd.  

Jak projekty samy konzumují své peníze

Poté na adresu EU uvedla: „Velké evropské projekty nejsou podle mne zcela efektivní v tom, jak podporovat vědu. Je tam zase spousta byrokracie. Já jsem nějaký ten velký evropský projekt měla, takže vím, o čem to je. Abyste jej vůbec zvládli administrovat, tak si za peníze toho grantu, které jsou primárně určené na vědu, musíte najmout člověka, který to pro vás bude administrovat. To je opravdu zoufalé, a když vidíte ta velká čísla, která jsou takříkajíc na vědu, tak podle mne třetina a možná až polovina těch peněz nejde použít na vědu, ale jen na administraci.“

Milan Syruček doplnil: „Jestli se nemýlím, mzdové náklady pak spolknou až 53 procent z celé té sumy.“

Emeritní rektor, profesor Havlíček, se svou předřečnicí jednoznačně souhlasil: „Je to přesně tak, jak paní předsedkyně říkala. Co se pro nás změnilo, je změna poměru mezi vědou a výukou. V minulosti, a to mám na mysli dobu před třiceti a více lety, byla oficiální doktrínou základní věda a základní výzkum přisouzené Akademii věd a my, vysoké školy, jsme měli vědu jen učit. My jsme samozřejmě nikdy vědu neučili, snažili jsme si ji pěstovat, protože všichni z nás věděli, že to bez té vědy nejde. Tehdy jsme mívali na financování vědy pět či deset procent z rozpočtu. Zbytek byly výukové techniky. To se nyní velmi změnilo... dnes máme z vědy více než 20 procent,“ konstatoval o situaci na ČVUT její bývalý čelný představitel. „Nemáme přes padesát procent, jak to mají na Vysoké škole chemicko-technologické. Tradiční fakulty, které mají sto let a více, měly vždy vědy více. A mají pořád. I když existují nová, mladá vědecká pracoviště, která ta tradiční velmi rychle dohánějí, a dokonce předhánějí. Protože jsou tam mladé kolektivy, které jsou zvyklé pracovat jinak,“ pochválil „omladinu“ profesor Havlíček.

Palec hore!

Rektor VŠCHT Karel Melzoch k tomu dodal: „U nás máme na nanoroboty dva týmy. Jeden pod panem profesorem Františkem Štěpánkem, který získal před několik lety velký grant v České republice, a druhá skupina je pod panem profesorem Martinem Pumerou, kterého jsme přetáhli z univerzity v Singapuru a nyní je to jeden z vědců, který je nejvíce citován. Druhý směr je pak energetika, nikoliv tedy ve smyslu obnovitelných zdrojů, ale nových možností energetiky. A máme několik týmů, které dělají jednak elektročlánky, jednak membránové záležitosti a pak vodík, což je palivo budoucnosti. Pak ještě děláme genetiku…,“ pochlubil se zcela oprávněně Melzoch.

Zažímalová vyzdvihla další vědce: „Výborní jsme v astronomii, třeba i ve výpočtu drah meteoritů patříme mezi světovou špičku. Oni byli jediní, kteří dokázali spočítat, kam dopadne Čeljabinský meteorit, a skutečně na tom místě jádro toho meteoritu našli. Pak jde o chemii. V současné době jsme velice dobří ve fyzice plazmatu, v laserové fyzice. Nedávno jsem byla v USA, kde jsme byli na velice bohatém ministerstvu energetiky a tam jsme podepsali dohodu, jejíž součástí je – a to je neobvyklé –, že jsou ochotni investovat peníze do nového tokamatu u nás. Tedy jsou ochotni platit vědecké zařízení, které není na území Spojených států. To se tak úplně často nestává,“ uvedla předsedkyně Akademie věd.

Minimálně třetina Akademie věd dělá něco, co je podle Zažímalové, minimálně řečeno, aplikovaný výzkum. „Většina lidí v ČR neví, že třetina elektronkových mikroskopů na světě byla vyrobena v Brně. Lví podíl na tom má náš Ústav přístrojové techniky, protože oni vyvíjejí například nové detektory. To je další velká věc. Další věcí je makromolekulární chemie –  vždyť Oto Wichterle byl z části na VŠCHT a z části na Akademii věd. A ústav, který byl z těch měkkých kontaktních čoček, které on vymyslel, vlastně postaven, což je nyní Ústav makromolekulární chemie, tak tam je spousta dalších věcí, které jsou na velmi solidní evropské, ne-li světové úrovni. Například nosiče pro léčiva, to je další oblast. Jsme dobří v biomedicinální chemii. Profesor Holý a základ obrovského bohatství Ústavu organické chemie a biochemie. Málokdo ví, že v minulých letech tento náš ústav se střídal s jednou institucí, tím, kdo bude největším plátcem DPH na Praze 6. Víte, kdo to je, se kterou institucí se pravidelně střídaly a vždy to bylo o pár stovek milionů? Bylo to pražské letiště! Tak to je pro srovnání, jak obrovské peníze to přinášelo,“ uvedla nadšeně Zažímalová.

„Jde o antivirotika. A také další širokou škálu léčiv. A k tomu ještě Biotechnologický ústav a další. Jsme určitě dobří v molekulární parazitologii, což se málo ví. A také v humanitních vědách. Jsme dobří a vždy jsme dobří byli v dějinách umění. A to nejen na Akademii věd, ale také na univerzitách. Pak jsme paradoxně dobří v orientalistice. Což by mnoho lidí nečekalo. Orientální ústav byl založen Masarykem a je jedním z nejstarších z Akademie věd.“

„Také abych si přihřála svoji polívčičku,“ konstatovala poněkud osobně, „molekulární biologie rostlin, klonování genomů pšenice. Mimochodem, ten je šestkrát větší než lidský. Lví podíl na tom mají lidé z olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky.“

Čapek by měl radost

Profesor Havlíček následně také chválil: „Z našeho pohledu nejdynamičtěji se rozvíjející vědou, a to nejen u nás, kde máme světové měřítko, je kybernetika. Já jsem absolvent kybernetiky, ale v diplomu mám napsáno řídicí a měřicí technika, protože tehdy to bylo zakázané slovo. Stalin jej totiž prohlásil za buržoazní pavědu.“ Zažímalová dodala: „To samé bylo s genetikou.“

A Havlíček pokračoval: „Tuto pavědu jsme tedy pěstovali. Náš profesor Svoboda v době druhé světové války pracoval v Anglii na radarových systémech, vymyslel nové kódy a je světovou autoritou… v současnosti z našich sedmi fakult se šest zabývá kybernetikou, a nikoliv okrajově. V tom jsme opravdu na světové úrovni. Dokazuje to skutečnost, že máme zakázky na vědecké práce od americké armády, od NATO. Bohužel veliká část toho jsou tajné věci. Například o co je velký zájem, je spolupráce autonomních robotů. Protože řízení velkých systémů pomocí velkých počítačů je vždy riskantní třeba z hlediska obrany. Protože jedno centrum se zlikviduje jednou pumou. Autonomní roboti, což představuje stovku nebo více, z nichž každý je schopen pracovat samostatně a dokážou bez jednoho společného centra koordinovat svoji práci. Tedy komunikuje každý s každým. Je to jak hokejový turnaj. To jsou věci, které jsou někdy skoro za hranicí chápání,“ uvedl strnulému auditoriu, které tyto informace vnímalo skoro jako science fiction.

Politici – škodiči

Syruček k Zažímalové: „Kolikrát jste byla vůbec přizvána k jednání politiků o vědě?“

Akademička Zažímalová na to překvapivě: „Ani jednou! Ale nechci to bagatelizovat. Protože se ve vědecké společnosti pohybuji odhadem čtyřicet let, tak dříve se s námi nikdo nebavil. Jenom jsme dostávali úkoly… do takového roku 2004 politici o nás neměli žádný zájem, oni se o vědu nezajímali. Pak přišla krize v roce 2009 a Mirek Topolánek razil heslo, že si základní výzkum můžeme koupit. Že se u nás dělají blbosti a jsme darmožrouti. Měl si přečíst citát, který použil Nicolas Sarkozy, že inovací svíčky se žárovka neudělá. Takové věci mu prostě nedocházely. My jsme zase v tomto směru dostatečně neargumentovali, i když jsme měli. A pak jsme si uvědomili, že když své výsledky práce nebudeme dávat na vědomí veřejnosti, že se krize ve financování budou opakovat, až nás zlikvidují. Tak, jak se to nyní stalo maďarské Akademii věd. Oni byli naprosto pasivní v informování veřejnosti a dopadlo to tak, že jejich Akademie věd letošním rokem jako výzkumná instituce přestala existovat. To je velké memento,“ varovala přítomné předsedkyně Akademie věd. 

V posledních dvou letech začala podle Zažímalové spolupráce s řadou ministerstev. „Velice dobře se třeba rozvíjí kooperace s Ministerstvem financí. Začali jsme dělat expertní stanoviska Akademie věd, což jsou krátká, čtyřstránková pojednání na vybraná témata. Vydali jsme zatím jen čtyři, ale budeme pokračovat a předložíme to i veřejnosti. Jsme domluveni s Parlamentem i Senátem. Je to primárně určené pro poslance, nabídli jsme to i europoslancům a také členům vlády, ale ti vypadají, že jsou tam vyčerpáni vládnutím, že na to nemají čas. Jednou z těch zpráv je třeba sucho.“

„Je třeba si uvědomit, že peníze, které jsou dány do vědy, nejsou náklady, ale investice do budoucnosti této země. To se začalo dařit už za mého předchůdce, s panem Bělobrádkem, který se alespoň snažil naslouchat. Nyní pan ministr Havlíček naslouchá a první krůčky se podařily. Pomalu si tedy jako společnost uvědomujeme celospolečenskou úlohu vědeckých institucí a řekla bych, že se dostáváme na úroveň rozvinutých zemí.“

Profesor Havlíček na závěr jedné z částí besedy uvedl: „Politici nejenže nepomáhají, ale často docela škodí. Jeden příklad za všechny a zcela triviální. Vláda se kdysi rozhodla, že základem energetické koncepce státu bude jaderná energetika. V té samé době nám snížili počet financovaných studentů na jaderné fakultě. A my jsme je těžko získávali. Protože díky médiím prý celá energetika stojí za houby, měli bychom se vrátit do jeskyní a svítit svíčkami,“ parafrázoval zelené aktivity prorektor. „Když se nám podařilo zvýšit počty zájemců, tak nám na resortu školství sdělili, že nepřidají ani jednoho financovaného studenta. Když jsem tento příklad řekl, tak mi tehdejší ministr opáčil, že jsme vysoká veřejná škola, tak si můžeme dělat, co chceme. Že ty peníze můžeme sebrat jiné fakultě a dát je té jaderné. Ale rozpočet schvaluje akademický senát, kde každá fakulta má pět zástupců. Když jedné přidám, tak šest ostatních mne odvolá,“ uvedl emeritní rektor ČVUT Václav Havlíček.