Je to však také nakročení k bezhotovostnímu placení a odstranění peněz. Těšíme se na tu dobu, kdy už nebudeme šustit papírovými bankovkami? A není toto cesta k ještě větší totalitě a omezení lidských práv? Pátrali jsme po provozovatelích obchodů a služeb...

Odborníci se shodují na tom, že platby se stávají jen virtuálními. A ta z jedné strany nenáviděná Čína, na kterou se ukazuje jako na něco zapovězeného, nám jde kupodivu vzorem a snažíme se k ní přiblížit, ať to doslova stojí, co to stojí. Nestojí to málo. Ve hře je ztráta identity, samostatnosti rozhodování.

„Mladým je to úplně jedno, ti rádi platí nejmodernějšími výkřiky techniky a už se ani moc nezajímají, jak rychle to může odčerpat jejich nebo rodinný účet. Virtuální peníze prostě lítají éterem,“ říká jedna z nezávislých novinářek o své vlastní zkušenosti. A to prý ještě jen koketujeme s umělou inteligencí. Ta s tím teprve může zatočit…“

Že někde odmítají brát karty, považují teenageři téměř za zločin a něco jako anachronismus a vrácení se snad až někam do jeskyní a k hliněným tabulkám. Přitom ale nechápou, že za zdánlivě jednoduchým máchnutím plastiku nebo elektroniky je také něco navíc. Nejen že platíte poplatky za terminál, ale ještě vám nějaké to procento ubude z tržby. V době, kdy hlídáte každý náklad, každou korunu, to není zanedbatelné. Zvláště když se k vám „vaše“ banka chová přezíravě a je jedno, kolik nul za prvočíslem tam vlastně máte.

Poplatek připočítat, nikoliv odečíst

„Lidi jsou zvyklí pomalu i platit za zmrzlinu nebo pohled,“ říká majitel jediné papouščí zoo v Evropě Vlastimil Škrhák z Bošovic na Moravě. „Oni si vůbec neuvědomují, že si pak někdo musí sednout a připravit sjetiny z terminálu do účetnictví, zkontrolovat položku po položce. A účetní prostě není zadarmo,“ vypočítává. „Pro mne by bylo nejčistší, kdybych k základní platbě připočítal nějaký poplatek, řekněme pětikorunu. Tím by to bylo fifty fifty. Jenže – jak to ale proúčtuji, jako tuzéra v restauraci, když jde o vstupenku do zoo? To asi těžko…“

To je důležitá věc, kterou si řada lidí neuvědomuje. Další přidané náklady. A také když už jsme u toho, rovněž papír do platebního terminálu. A paušál operátorovi. A energie, A… tak dále a tak dále. Každá mince má prostě dvě strany.

Nedávno jsem v bavorské Horní Falci v jedné restauraci zažil, že jsem platil o padesát centů méně, když jsem dal částku cash. Pokud bych platil za banální dvě piva kartou, účtovali by si plnou cenu, která je na jídelním lístku. Také řešení. Jenže to se asi u nás nebude líbit, neb, byť se srovnáváme se Západem, míříme do Asie.

Najdi si svůj signál…

A co v případě, že máte provozovnu někde, kde je špatný signál? A terminál prostě nenajde spojení? To se stává v kempech i v hospůdkách, které jsou ztraceny mimo civilizaci, byť na „dobré turistické adrese?“ Třeba v údolí Berounky. Ale můžete vystoupat i na kopce, a stejně se nechytáte, protože prostě nechytíte. Byť operátoři uvádějí, jak skvěle máme pokrytou signálem celou republiku, jen zrovna 0,1 procenta chybí. A vy se ocitáte zrovna v tom stínu, kde není potřebný silný signál, který ostatně platíme jako nejdražší v Evropě ve srovnání s platy a dalšími náklady.

Papežštější než papež

Nevěřte, když do vás tlačí informaci, že bychom měli zrychlit elektronizaci. Že jsme strašně pozadu. Nejsme. Naopak. Vzpomínám na moji návštěvu v jednom zapadlém bavorském pošumavském obchodě, kde měli muzeální terminál, se kterým se tak nesžili, že do něj cpali kartu, až praštěla. Prostě nebyl žádný signál. A to ještě v Bavorsku mají své peněžní ústavy, například Landesbank, které spravují jejich účty s minimem nákladů. Strhávat si poplatky a procenta by, ocitnout se v Česku, považovali za něco nemorálního.

Jak vám řeknou třeba ve Skryjích, malém městečku nad Berounkou, které proslavil ve světové paleontologii Joachim Barrande, všechno se zdražuje a k tomu ještě nehorázné poplatky, které nikdo nesníží? Noční proud, kdy „jely“ mrazáky a konvertomaty za nižší cenu, tak to už je historie. Plyn, poplatky, ceny surovin. Nic není levné a stát i velcí hráči, kteří požadují další a další poplatky, což jednoznačně bankovní ústavy jsou. Nemilosrdně ždímají podnikatele i občany.

Zásobit se? Kdy a z čeho, prosím vás…

„My musíme něco vydělat, abychom přežili zdejší dlouhou zimu, kdy turistů je zanedbatelně,“ říká jeden z místních podnikatelů. „Pro nás jsou dovolené a prázdniny spása. Jenomže když půlka národa vyjede do zahraničí a tam utrácí své peníze a tady nám nepomohou, tak to půjde prostě všechno do kopru. Když už i nyní čekáme na zákazníka a každý, co překročí práh, je jako spasitelné zjevení, tak co potom na podzim, v zimě nebo při brzkém jaru?“ Určitě mluví z duše i ostatních provozovatelů, kteří jsou závislí na hlavní sezóně. Září ujde, říjen už o moc méně a pak je to plonkové. Listopad až březen nula. A když není kde vzít a zásoby se tenčí už i v sezóně, co pak? „Určitě se najdou filištíni, kteří přišli pofidérně ke svým miliardám přes různé Kajmanské či Panenské ostrovy nebo klidně i Kypr či Lucembursko, a nastane levné kupování. Hyeny,“ odplivne si. „Koneční majitelé akcií jsou nedohledatelní, přitom firma bere od státu plnými hrstmi,“ konstatuje na závěr.

Tak to by v Uhrách neprošlo

V tomto případě mě napadá příměr jednoho velkého podnikatele, který si nedávno založil pobočku v Maďarsku. Bylo to rychlé a jasné. Musel z fleku prokázat majetek, vlastníky, a že by bylo něco nedohledatelného, to prostě není možné. Transparentnost nutná, bez ní máte prostě smůlu. A ještě se pak budapešťský notář zajel podívat do Prahy, na jaké adrese že firma sídlí a jak si stojí. U nás naprosto nemožné, sci-fi. To už ale není ani Západ, ani Východ, ale prostě – Česká republika. Rok 2023. A to samozřejmě nejde jen o město na Dunaji, takových zemí, ze kterých bychom si mohli brát příklad, ale nebereme, je povícero.

Ovšem – technická připomínka – stále více a více znalých lidí, kteří již něco v podnikání zažili, mi říká, že se vracejí divoké devadesátky. Stylem jednání, bezskrupulózností mnohých lidí a také zkoušením, co je možné si dovolit – a za co. Někdo možná na ta léta vzpomíná s nostalgií. Byla větší otevřenost, entuziasmus, spousta věcí by dnes už neprošla. Ale jiné bohužel projdou…