Několik desítek přítomných bylo svědky zajímavé diskuse.

Muž středních let se zeptal: „Co byste řekl na to, že se dnes hovoří o vyprahlosti EU, integrace a prázdnota v prostoru naší české prázdnosti. Je vůbec možné stavět na nějakých idejích, které třeba i zapadly, a je něco, jak můžeme jít jako Češi nebo Evropané někam pozitivně dál?“

„Evropská unie fungovala výborně, když byla omezena na synergii tohoto typu: Francie chtěla být velkou mocností, ale nemohla. Musela se spojit s Německem. Ona měla zájem na Evropě jako na politické rovnováze a vyváženosti vůči Spojeným státům. Německo chtělo být státem, ale moc nemohlo, protože se stále hovořilo o nacionalismu, takže nahradilo evropanstvím ideu jednoho velkého národa, protože německý nacionalismus by v Evropě neprošel. Italové potřebovali vyvážit komunisty – měli jich tam 36 procent, a navíc problém jihu a severu země. Malé státy, jako Benelux, dostaly více než reprezentaci, a tak byly spokojeny. Byly dokonce nadreprezentovány v Unii, takže to fungovalo výborně, navzájem se státy doplňovaly,“ odpověděl profesor Bělohradský.

Jenže pak se tam začaly integrovat státy, které vycházely z diktatury, například Španělsko. To bylo podle Bělohradského pozitivní. „Protože tímto se tak nějak vracely do Evropy, a to především Portugalsko. Pak tam začaly vstupovat státy neutrální, a to zase znamenalo, že my Evropané nejsme žádné NATO. Evropská unie je samostatná vůči NATO. A to všechno se zhroutilo. Takové poměrně zjednodušené fungování se zhroutilo – a my jsme nenašli, co nového spojuje. Já jsem doufal, že by to mohl být vývoz marginality, historičnost, porozumět rozdílům, nevyhrocovat je, ba naopak. To se bohužel nepodařilo. My jsme nebyli připraveni na tak radikální posun, rozšíření EU na východ. Problémem nebyla Ukrajina nebo Polsko. Nebyli jsme na to připraveni, mysleli jsme jen na západní Evropu. A pak to přišlo, vstoupili Poláci, a to vyvolalo určitou nerovnováhu.“

„Dnes EU není moc populární. Ani například mezi Italy. Ta klesla až na 36 %, a bylo to vždy kolem 70 %! Takže došlo k prudkému posunu na východ, a nikdo netušil, že to bude tak rychlé. EU je v troskách, nic jí nesjednocuje. A můžeme citovat Patočku: Evropskou tradicí není jednota, ale otevřenost tomu, co sjednocuje. A co dnes sjednocuje, otevřenost čemu sjednocuje? Nová konfliktnost tu EU úplně vykolejila,“ konstatoval Bělohradský.