Prezident Miloš Zeman se opět dopustil ostrého výroku, tentokrát když uvedl, že jsou mu transgender lidé bytostně odporní. ParlamentníListy.cz se zeptaly ředitele Občanského institutu Romana Jocha, zda to prezident se svým výrokem poněkud nepřehnal. „Ano, pan prezident má především důstojně reprezentovat celou zemi a všechny občany, takže toto jeho vyjádření bylo nešťastné. On řekl, že jemu osobně jsou odporní. Nejsme tady od toho, abychom všichni okamžitě vytrubovali do světa své pocity, sympatie, antipatie,“ konstatoval.

„Můj názor je, že transgenderoví lidé v mnoha případech jsou obětí. Jsou oběťmi jednak své situace, a také toho, že místo toho, aby čerpali psychologickou a psychiatrickou pomoc, tak nyní je módní v některých západních zemích jim hned dát blokátory hormonů, blokátory puberty a pak chirurgickou operaci. To znamená, že oni časem nemají možnost si pořádně zvážit, jestli je to přechodný, nebo trvalý stav, a můžou být takto chirurgicky zmrzačeni. Takže si myslím, že časem se na rychlost, s jakou mnozí předepisují mladým lidem, nezletilým, blokátory puberty a vedou je k chirurgickému zákroku, budeme dívat jako na lidi, kteří se dopouštějí téměř až zločinů proti lidskosti,“ domníval se. „Vůči transgenderovým osobám, které zažívají spory kolem pohlaví, bychom měli být citliví a spíše jim pomáhat psychiatricky než k nim rétoricky vyjadřovat nějaký odpor,“ doplnil.

Není však přílišné takzvané tlačení na pilu, mezi což můžou mnozí zařazovat i každoroční pochod Prague Pride, kontraproduktivní v pohledu na sexuální menšiny, a že se se svou kritikou ozývají i lidé, kterým by to jinak bylo lhostejné? „Určitě. Jakákoliv akce vyvolává vždy reakci. Pokud mají lidé dojem, že je tady preferovaná nějaká menšina, tak můžou mít nějakou obrannou reakci. Česká společnost je svobodná, co se týká sexuální orientace. Důvod boje za práva osob stejného pohlaví ani nevidím, protože tato svoboda u nás existuje. Na druhou stranu je tu svobodná země, takže takovýto pochod – pokud je nenásilný, nedochází k narušování veřejného pořádku – se má právo konat,“ je přesvědčen Roman Joch.

Častokrát se jedná o mrzačení dětí jenom proto, že se pomýleně chápou lidská práva

Proč se vlastně o těchto problémech, jako je pohlavní identita, změny pohlaví, tolik diskutuje? Nemáme třeba i kvůli covidu, ale nejen, dost jiných, větších problémů? „Je to ideologická móda, která se na nás valí z některých západních zemí, nejvíce z USA a Velké Británie. Je to ideologie, která tvrdí, že boj za práva transgender osob je nový zápas za lidská práva. Stejně jako to byl kdysi boj za práva černochů ve Spojených státech nebo za práva žen, za práva párů se stejnopohlavní sexuální orientací. Dnes je největší boj za práva transgenderových osob. Proto se nekladou otázky, zda tato jejich dysforie není jenom dočasná. Tudíž je lepší psychologický přístup než naopak jim dávat chemické dryáčnické blokátory puberty a chirurgicky jim měnit pohlaví, čehož následně mnozí litují, a dokonce se chtějí vrátit ke svému původnímu biologickému pohlaví. Takže jsou tu velice nešťastné osudy. Je to ideologická móda, za kterou se budou možná lidé za pár let stydět, že jí takto propadli,“ vysvětlil.

U nás se toto podle něj zatím neděje. „Ale nepochybuji o tom, že podobné ideologické tlaky přijdou. V ojedinělých případech se může stát, že člověk se narodí do špatného těla. V tomto případě – ale na základě shody odborníků na této diagnóze, opakovaných vyšetřeních – je správná nejdříve hormonální léčba a pak chirurgická změna pohlaví. Ale takovýchto případů vždycky bylo minimální množství. Zatímco u adolescentů na Západě – v Británii a USA – se stává společenskou módou – pokud mají pochybnosti o svém pohlaví – je ona ideologie hned nutí, aby brali hormonální preparáty a časem přistoupili k chirurgické léčbě. Častokrát se jedná o mrzačení dětí jenom proto, že se pomýleně chápou lidská práva,“ objasnil.

Na druhém protipólu stojí Orbánovo Maďarsko, které schválilo zákon, který údajně zakazuje osvětu na školách ohledně sexuálních menšin, respektive zakazuje dětem ukazovat obsah s homosexuální tematikou. Okolo toho byla velká diskuse na nedávném setkání lídrů EU, sedmnáct z nich podepsalo dopis šéfům unijních institucí vyjadřující této komunitě podporu. Zajímavé je, že kromě pobaltských zemí dopis nepodpořil nikdo z východního křídla EU. Je tu nějaký kulturní rozpor mezi západním a východním křídlem EU? „Řekl bych, že kulturní rozdíl mezi západní a středovýchodní Evropou je markantní a nelze ho popírat. Přitom Česká republika, česká společnost, je přesně uprostřed. Jsme na té hraně. Ukáže se ještě, zda budeme kopírovat západoevropský model, nebo si zachováme ten svůj dosavadní,“ upozornil.