Podle Jiřího Zlatušky lze hovořit nejen o selhání jedinců, kteří opisovali, ale i o selhání samotných univerzit, jelikož v případech plagiátů, které se objevily na veřejnosti u Malé a Krčála, to byla zcela jednoznačně odpovědnost vedoucích těchto prací a oponentů.

„Koneckonců tam bych viděl i dnes příležitost, kam upřít pozornost z hlediska trestněprávních důsledků,“ řekl s tím, že univerzity díky tomu, že je od roku 2006 povinnost zveřejňovat kvalifikační práce, šíří prostřednictvím plagovaných prací cizí díla, což je trestněprávní delikt.

Zlatuška pevně doufá, že tyto kauzy Krčála a Malé změní současnou praxi. „Učitelé zkrátka musejí vést studenty k tomu, aby neopisovali. Musí se změnit systém, při kterém učitelé veřejných vysokých škol mohou působit v těch melouších na soukromých školách, a přispívat tak k tomu, co jsme viděli třeba u paní Malé,“ řekl s tím, že jde o problémy, které jsou známé.

Když byl prý Zlatuška v Poslanecké sněmovně, sám navrhoval opatření, které by něčemu takovému udělalo přítrž, se svými návrhy ale neuspěl. „Všichni usoudili, že ty vedlejší joby je třeba pro ty učitele zachovat, nebyli vůbec ochotni to akceptovat,“ připomněl Zlatuška.

„Tyto skandály z posledních dnů zcela jistě povedou k tomu, že by si řada lidí měla uvědomit, jaká hanba díky tomu na vysoké školství jako celek padá, protože se vůbec něco takového toleruje,“ uzavřel.