Že je současná vládní krize trapným divadlem, nebo dokonce mezinárodní ostudou? Doktor Zdeněk Zbořil naopak říká: Nic mimořádného. „Trochu mi, jak jsem řekl už minulý týden, tyto události připomínají Gottwaldův pokus o ‚obrození Národní fronty‘ v roce 1948. Tentokrát tedy chce pan Sobotka ‚obrodit‘ koaliční vládu,“ poznamenal politolog. „A pokud jde o vládní krize po roce 1989 – on takový ‚sarajevský atentát‘, odstranění Topolánkovy nebo Nečasovy vlády také nebyly akce, na které můžeme být hrdí. Pan Topolánek musel dokonce odejít, mj. i kvůli někým ‚nahranému‘ výroku o Janu Fischerovi, v polovině českého předsednictví EU, ostuda, neostuda, a pan Nečas kvůli své promiskuitě, do které jeho sekretářka dokázala zaplést i Vojenské zpravodajství,“ připomíná Zbořil minulost.

Zatímco padají silná slova od českých politiků, Zbořil upozorňuje: „Neumím si představit, že by někdo mimo Evropu zaznamenal ‚průběh vládní krize‘ ve větším formátu než něco podobného v Belgii nebo Itálii. Snad ještě v souvislosti s některými balkánskými turbulencemi. Dokonce ani v Polsku, Maďarsku a na Ukrajině se zatím nějaká zpráva o ČR hledá s obtížemi. O zpravodajství z Ruské federace nic nevím, protože mi zmizela možnost sledovat Russia Today a zřejmě bojovníci s hybridními hrozbami na MV ČR už bojují a cenzurují, jak se u nich předpokládá.“
V souvislosti s vládní krizí je slyšet kritika na různé adresy ze všech stran, pak ovšem připadá v úvahu i otázka, zda na ní nemají podíl i sami ti, kteří dnes kritizují. A navíc, koho jsme si zvolili, toho v čele státu máme. „V zemi, kde novinářský elév je vážen, protože tajně nahrává ministerského předsedu, tentokrát místopředsedu vlády, a je považován za národního hrdinu, se snad nemusíme mravně rozhořčovat. A hlavně, jak správně říkáte, koho jsme si zvolili, toho tam, kde by neměl být, máme. Jen se obávám, že ani ty podzimní volby nedopadnou jinak,“ říká politolog.

Sled událostí byl rychlý. Než je probereme postupně, ptáme se, co nejvíc zaujalo Zdeňka Zbořila? „Chtělo by se mi říct, že především to, jak vyhuboval pan Kalousek předsedu vlády, když se rozhodl podat demisi. Potom také to, jak se pan Sobotka pokorně uklonil a hned nadvakrát změnil své názory (pokud je má) a postoje (které dával na odiv). A také mne zaujal triumfalismus všech účastníků nedělních Otázek Václava Moravce, dokonce i za poníženého přikyvování předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, opět panu Kalouskovi, který ty Otázky vlastně řídil. Přesto mne ale nejvíc zaujala rozhodnost předsedy Senátu PČR pana Milana Štěcha, který nám sdělil, že prezident Miloš Zeman je starý a sklerotický a že by měl senát zahájit ústavní kroky k omezení, nebo dokonce zbavení jej úřadu. O den později sice svá slova ustrašeně v ČT zmírnil, ale zpět je v plném rozsahu nevzal. Ještě že víme, že za tímto dlouholetým odborářem mnoho odborářů nestojí a že tento normalizační komunista (podle jeho CV na Wikipedii byl členem KSČ v letech 1979–1989) asi sní o tom, že by Zemana jako druhý nejvyšší ústavní činitel mohl nahradit. Nemyslím si, že by mu to někdo z dnes zmatených v ČSSD slíbil, ale také se mohu mýlit.“

Vše zavinil Sobotka svým chováním politického adolescenta

Na otázku, kdo za to může? Odpovídá Zdeněk Zbořil jednoznačně. „Samozřejmě to vše zavinil pan Sobotka svým chováním politického adolescenta. Samozřejmě že jej k tomu dovlekli jeho ‚milí a dobří rádcové‘, a proto slíbil, co potom odvolal, odvolal, co odvolal, a slíbil zase něco jiného, jako ten nešťastný král v Pyšné princezně. Samozřejmě i ti ostatní, které Babiš svým rozkladem nepřesvědčil, protože mu buď nerozuměli, nebo již byli přesvědčeni dřív, než jim ho doručovatel Hamáček doručil. Ti všichni se rozhodli jít do ‚poslední bitvy‘ s klesajícími preferencemi svých stran a ustoupit nemohou. Jde o jejich další politickou kariéru a možná, v případě členů ČSSD, okolo kterých se vrší případy hodné trestního stíhání jeden za druhým, i o další dny strávené na svobodě. A nezapomínejme, když se už tak často právě jimi vzpomíná demokracie a právní stát, že je tady ještě těch 335 milionů (dnes možná víc) pro dědice pana dr. Altnera. ČSSD by nakonec mohla nejen odejít, ale odejít i o žebrácké holi.“

Předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka avizoval nejdříve, že odvolá Andreje Babiše, pak se rozhodl pro demisi celé vlády, ovšem když z Hradu zaznělo, že by prezident mohl vyložit ústavu i tak, že jde pouze o demisi premiéra, krok si rozmyslel a odeslal návrh na odvolání vicepremiéra. Vrátil se tak k původnímu scénáři. K názorovým obratům premiéra Zbořil ještě doplňuje: „Vypadá to, že pan Sobotka zapomněl, že podání demise vlády, nebo třeba jen jejího předsedy, je ústavněprávní akt, který má svoje pravidla a nedá se vyřídit dopisem mezi sekretariáty nebo prostřednictvím SMS. Nejde přece jen o hradní ceremoniál, ale o listinnou dokumentaci, přítomnost svědků atd. Také prezidentův argument, že by to za týden nebo po nějaké době zase mohlo být jinak, má svou váhu. Dokonce i kdyby jednal pod tlakem pana Kalouska, který jen objevil příležitost, jak sebe i TOP 09 vrátit do politiky, ze které se zdál být samoodejit.“