Předchůdce Vratislava Mynáře v pozici kancléře prezidenta republiky Jiří Weigl má za to, že se třicet let po sametové revoluci máme dobře, protože přerod naší země z autoritářsky socialistické na klasickou demokracii kapitalistického typu dopadla skvěle.

„Proč si to otevřeně nepřiznat: po 30 letech svobody se máme dobře. Víme to, ale připadá nám jaksi neslušné připustit si, že to u nás dopadlo skvěle. Proto si raději necháváme vnutit falešný obrázek uplynulých desetiletí,“ napsal Weigl v deníku s odvoláním na skutečnost, že jsme prožili třicet let klidu a míru, během kterých jsme se zdárně rozvíjeli. Když posledních třicet let srovnáme s rozmezím let 1918 až 1948, zjistíme, že tehdejší Československo prožilo řadu otřesů, včetně toho největšího v podobě druhé světové války. V roce 1948 pak svobodnou republiku definitivně zahubili komunisté a na více než 40 let opanovali zdejší prostor. Neštítili se ani schvalovat justiční vraždy svých odpůrců. Nic podobného jsme v posledních třiceti letech nezažili. Naštěstí.

Hodně se dnes vzpomíná na prvního českého prezidenta Václava Havla, ale podle Weigla ne zcela zaslouženě. „Všichni opakují, jak nám celý svět záviděl Václava Havla, ale vzpomenout si, co vedle role symbolu revoluce skutečně ve funkci hlavy státu velkého a státnického konkrétně vykonal, nedokáže nikdo,“ vyjádřil svůj názor Weigl.

Zásluhy prý mají spíše lidé, kteří u nás budovali stranický politický systém a kapitalismus.

„Transformace se odehrávala v reálném životě milionů lidí, nešlo vývoj a změny zastavit, počkat, až se napíší dobré zákony, až vystudují noví odborníci, až podniky budou mít konkurenceschopný výrobní program, a pak teprve začít s reformou. Kde chtěli čekat, spontánní vývoj je smetl. Země v postsovětském prostoru by o této slepé uličce a jejích důsledcích mohly dlouho vyprávět. Přesto u nás stále různí mudrci plácají o podcenění právního rámce, aniž vysvětlí, proč ani po třiceti letech ony úžasné dobré zákony ne a ne vzniknout a každý druhý je znovu a znovu novelizován,“ uvedl Weigl.

Někdejší kancléř prezidenta je také toho názoru, že privatizace se podařila a nešlo o žádnou zlodějinu. Důkazem prý může být i skutečnost, že k nám přicházejí pracovat Slováci, Ukrajinci a členové jiných národů, láká je naše ekonomická situace, zatímco řada Poláků raději odešla pracovat na Západ. Dokonce i někdejší obyvatelé východní části Německa dodnes odcházejí pracovat do bývalého západního Německa. Češi většinou zůstávají doma. Nemívají důvod odejít.

Říká se tomu hlasování nohama o posledních třiceti letech a Češi jsou s vývojem ve své zemi podle všeho spokojení. Tak to alespoň vnímá Weigl.