Klaus úvodem zdůvodňuje, proč píše o znovusjednocení, nikoliv pouze o sjednocení. „Němci jsou na tento malý doplněk velmi citliví. Neměli bychom opomíjet, že se sjednotili už v závěrečné třetině 19. století,“ poznamenal Klaus, jehož textu si povšiml i server Neviditelnýpes.cz. A zároveň podotkl, že 30. výročí nového sjednocení se má připomínat a v Německu i slavit.
Vzpomíná, jak měl loni při výročí této události projev v historické budově bavorského zemského parlamentu v Mnichově, kdy se jich ptal, zda to opravdu slaví, protože v ten den žádné oslavy neviděl.
„K novému spojení západního a východního Německa nedošlo výlučně zásluhou Němců samotných, i když by masové demonstrace v Lipsku na podzim roku 1989 (u nás nic v takovém rozsahu nebylo) neměly být nedoceňovány. Znovusjednocení bylo spojeno s koncem komunismu, v Německu s ‚pádem berlínské zdi‘, u nás se sametovou revolucí. Je to tak, že pád komunismu změnil Evropu a umožnil znovusjednocení Německa. Někteří – když jsme nemohli jezdit na Západ – jsme se ve východním Berlíně a v ulici Unter den Linden aspoň na ten Západ chodili přes zeď dívat, ale rozdělené město na nás působilo smutně a bezvýchodně,“ popisuje Klaus.
A připomíná, jak tehdejší britská premiérka Thatcherová předvídala, že sjednocení Německa zásadním způsobem změní celou Evropu a z rovnováhy vychýlí koncept evropské integrace, tak jak se „zhmotnil“ v dnešní Evropské unii.
„Bývalá NDR se v pohledu západu Evropy (nikoli v očích obyvatel NDR) zdála svou rozlohou a významem malá, a proto se neočekávalo, že sjednocení NDR a NSR něco změní. Po třech desetiletích víme, že změnilo. Vznikl velký, v Evropě dominantní stát, který druhou světovou válkou utvořené evropské uspořádání radikálně posunul,“ poznamenal Klaus, že toto celé zesiluje ještě tím, že EU opouští Velká Británie, která však do Unie dle jeho názoru stejně nikdy nepatřila.
„Nepatří do světa politické korektnosti říci, že se Německo stalo jedinou dominantní evropskou velmocí a že to docílilo bez války. V Evropě vzniklo velmi podivné uspořádání, pro jehož strukturu nemáme v ekonomické teorii žádný jednoznačný název – není to model monopolu, není to ani duopol nebo oligopol, ale určitě to není ani ‚dokonalá konkurence‘ rovnocenných evropských států. Německo se v roce 1990 nemohlo nesjednotit. Vedlejší důsledky to však má. A to nejen pro Evropu jako celek nebo pro nás jako jednoho ze sousedů. Nejednoznačné důsledky to má i pro východní část Německa. Prožívali jsme – někteří velmi aktivně – proces transformace naší společnosti a ekonomiky z komunistického typu do formy parlamentní demokracie a tržní ekonomiky. Něco o tom proto víme. V Německu se však stalo něco mimořádného. Proběhlo sjednocení východní a západní části země bez předcházející transformace východoněmecké společnosti,“ podotkl Klaus, že to se ukázalo být mimořádně nákladnou metodou řešení transformačního problému.
Dle jeho slov to bylo nákladné nejen z hlediska finančního, ale i lidsky. „Obyvatelé východního Německa se stali objekty sjednocení, nikoli subjekty postkomunistické transformace. ‚Transformoval‘ je někdo jiný. Přišli o šanci vyrovnat se s komunismem sami, svým úsilím, svým transformačním projektem, pro pocit člověka tak důležitou vlastní zásluhou, nikoli penězi svého bohatého bratra. Když to říkám na východě Německa, tleskají mi. Na západě Německa mne nechápou,“ uzavřel Klaus.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
