„Za 20 hodin nám přišlo asi tisíc zpráv od holek, co zažily fakt šílené věci. Popisují, jak jim přišlo nefér, že kluci dostanou peníze a dobroty a holky nic. Mluví o stavech ponížení a trapnosti, když mají ve 14 letech nastavit zadek spolužákům nebo kamarádům táty. Popisují oplzlé kecy ožralých strejdů,“ píše organizace Konsent, mající v podtitulu „boříme mýty o sexu a sexuálním násilí“.

Následně popisuje excesy kalibru „bití jalovcem namočeným do soli“. Zrůdné je prý i házení do ledové vody, po kterém jsou dívky nemocné.

„Není to nic překvapivého a nejsou to žádné izolované incidenty. Už před lety průzkum Behavio ukázal, že téměř dvě pětiny žen zažily při velikonočním šlehání bolest, třetině zůstaly modřiny a víc než jedna desetina se cítila při šlehání poníženě a měla strach. Oproti tomu muže šlehání pomlázkou baví, že je to ,fajn tradice‘ míní 57 % z nich,“ uvedla Johanna Nejedlová, zakladatelka projektu.

Organizace Hate Free Culture, která stále působí pod Úřadem vlády jako pomníček nezapomenutelného ministrování Jiřího Dienstbiera, k tomu přidala příběh nazvaný „moje trauma z Velikonoc“. Nejmenovaná diskutérka vzpomíná na Velikonoce ve 14 letech. Již několik let prý koledníkům neotevírali, takže dopoledne spala, jenže dorazili její spolužáci a matka je pustila dokonce do jejího pokoje.

„Spala jsem jen v delším tričku, bez kalhotek. Obstoupili mi postel, dva z nich mě drželi a dva třískali. Samozřejmě se hrozně bavili, hlavně nad tím, že nemám nic jinýho než to triko. Plácali mě po zadku i rukama, ti, co mě drželi, zase sahali na prsa. Kdyby tomu všemu nepřihlížela i mladší sestra, asi by si sáhli i jinak a jinam,“ tuší autorka.

V diskusi pod příspěvkem se objevilo mnoho potvrzení ve stylu „jak já to nenáviděla“. Přidali se i někteří chlapci, kteří prý vždy šlehali lehce a pak byli terčem posměchu, že „to nebolelo“. Jedna z diskutujících dokonce pohotově přidala fotodokumentaci vlastních velikonočních „jelit“.

Zazněla i stížnost jedné matky: „Mám dvojčata, kluka a holku. Jak mám té holčičce vysvětlit, že ji brácha může vyšlehat, byť symbolicky, ale ona jeho ne?! Že ona může tak akorát do kuchyně malovat vajíčka. Snažíme se je vést k tomu, že jsou si rovni, že nikdo nesmí nikoho bít, a tahle tradice je opravdu nespravedlivá.“