Snad se na poslední chvíli nedočkáme třetího střelce. Dvojí atentát každopádně otevřel otázku, proč nikdo nestřílel po Kamale Harrisové. Právě odpověď na ni je zároveň odpovědí na to, o co v amerických volbách skutečně jde. V USA se rozhoduje mezi dvěma vzájemně nekompatibilními myšlenkovými směry. „Všechno je v pořádku, jen tak dál“ – proti „takhle to dál nejde“. 

Na Kamalu Harrisovou nebude nikdo střílet, protože je to naprosto a úplně zbytečné. Cynik by řekl, že pokud by na Harrisovou někdo vystřelil, demokraté by mu ještě poděkovali. Saša Vondra označil Kamalu za nezkušenou, a všelicí levičáci mu začali otloukat o hlavu její funkce. Ano, Harrisová zastávala ve svém politickém životě mnoho funkcí. Ale pokud jste poslouchali její rozhovory a dokázali je nevypnout nebo neusnout, asi jste došli k jedinému závěru. Kamala je prázdná. Nemá žádnou svou myšlenku. Jediné, co se na ní nemění, je, že je žena a není bílá. To a schopnost zastávat cokoliv, co bylo zrovna potřeba, ji dovedlo až do Bílého domu. Veškerý obraz Harrisové vytvářejí média a marketéři, může se kdykoliv podle potřeby změnit.

Kdo volí Harrisovou, volí Demokratickou stranu. Ještě v žádných volbách to nebylo tak jasné. Harrisová je ztělesněním beztvářného byrokrata následujícího stranickou linii, sama neručí vůbec za nic, sama nebude mít žádnou iniciativu, cokoliv by jako prezidentka dělala, bude pocházet z jiné hlavy, ačkoliv to vždy bude vydáváno za její nápad. To jediné, čím by mohla originálně přispět, je, pokud by něco zkazila.

Vědí to obě strany. Voličům Demokratické strany to zřejmě nevadí, chtějí držet současný kurz a demokraté rozhodně nevypadají, jako by se chtěli změnit.

Trump je úplný opak Harrisové. Není za ním v podstatě nic než jeho osobnost. MAGA by bez Trumpa nemohla existovat, není žádný záložní Trump, kterého by mohli vytáhnout, kdyby snad jeden ze střelců uspěl. Kritici Trumpa sice neustále omílají, že nemá žádnou konzistentní politiku, že měnil názory, že jeho slova nedávají smysl, že nemůže splnit ani 10 % toho, co nasliboval. Není to pravda, dva principy jsou u Trumpa stálé. Za prvé, zájmy USA jsou na prvním místě. Za druhé, jakékoliv dohody, které mají USA uzavřeny, které neodpovídají prvnímu principu, jsou zralé na zrušení.

Ale hlavně, Trump je nástrojem trestu. Je trestem jak pro demokraty, tak pro republikány. Pro demokraty za to, co prosazovali, pro republikány za to, co prosazovali, i za to, čemu nedokázali zabránit. Trump je ztělesněním demokratické odpovědnosti, zvoláním: „Neděkujeme, už konečně vypadněte.“ Změny směru, protože ten dosavadní nepřinesl občanům nic dobrého.

Těžko říct, jestli si to Trump uvědomuje. Je klidně možné, že prostě nabídl to, co lidé chtěli, bez ohledu na to, jak reálné to bylo, že instinktivně vytušil, o co je zájem. A že naopak netušil, jakou nenávist vzbudí u médií a u demokratů, se kterými dříve úplně bez problémů vycházel. Je to právě tato nenávist, která z něho dělá ideálního kandidáta. Příliš často se stávalo, že republikánští politici sice na demokraty dštili síru, nakonec ale uplácali kompromis, který byl výhodný pro ně, ale už ne pro jejich voliče. Trump kompromisem nic získat nemůže. Od demokratů se žádné chvály, žádného uznání, dokonce ani sníženého nepřátelství nedočká. Nemá tedy důvod voliče zradit.

Ale ať už vyhraje v USA kdokoliv, „klid“ tam, ani ve zbytku světa, nebude.

Autor je redaktor ParlamentníListy.cz