Norma předpokládá tříleté vězení za šíření nepravdivých informací o národní bezpečnosti, pokud to ve veřejnosti vyvolá paniku nebo strach. Zákon prošel parlamentem, v němž mají většinu zákonodárci z Erdoganovy vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a jejich političtí spojenci.

 

Předseda novinářské asociace parlamentních zpravodajů Kemal Aktaş dříve uvedl, že zákon bude znamenat ohrožení svobody slova a tisku v Turecku. Syndikát novinářů z města Diyarbakir k němu řekl: „Je to jeden z nejtěžších cenzurních zásahů v dějinách (turecké) republiky.“

 

Vládní poslanci ale odmítají, že by chtěli zavést cenzuru. „O blokování či omezování přístupu k sociálním médiím nemůže být řeč. AKP je stranou, která bojuje proti cenzuře a zákazům,“ uvedl vládní poslanec Hüsein Yayman.

 

V Turecku je otázka regulace (cenzury) internetu dlouhotrvajícím problémem. Debatuje se o něm už nejméně deset let, s masivní intenzitou pak od roku 2016, kdy proběhl prapodivný „puč“ následovaný tvrdými postihy v řadách opozice a médií. Už v březnu 2018 turecký parlament přijal zákon, který dává Státní radě pro kontrolu rozhlasu a televize (RTÜK) právo blokovat obsah na internetu. „Moc utahuje šrouby. Zablokovává všechny prostředky opozice, jež se nemůže nadechnout ani vyjádřit," napsal na Twitteru Bariş Yarkadaş, novinář a poslanec za opoziční Lidově republikánskou stranu (CHP). „Jde o nejhorší formu cenzury,“ řekl. Naopak ministr dopravy a komunikací Ahmet Arslan při projednávání zákona uvedl, že se „nejedná o cenzuru“, ale o opatření proti obsahu, jenž „poškozuje morální hodnoty země a její bezpečnost“.

 

Jak víme už nejpozději od léta, podobný zákon (už ve druhé verzi) připravuje i naše vláda. I ona se ohání floskulí o ohrožení bezpečnosti země, a i ona tvrdí, že zákon nikterak neomezí svobodu slova, garantovanou ústavní Listinou základních práv a svobod. A teď zkuste najít nějaké rozdíly. Erdogan je jistě diktaturně panující vládce, ale také vzešel z voleb ještě nominálně demokratických. Nebyly zprávy o tom, že by byli voliči proti své vůli naháněni nějakými halapartníky do volebních místností a nuceni házet do uren právě Erdogana. Náš prezident Zeman vzešel rovněž z voleb, jistě kulturně odlišných, přece jen (zatím) nejsme Turecko, a tak bude zajímavé sledovat, zda bude či nebude vetovat cenzurní zákon připravovaný na vnitru. Skoro bych si troufl předpokládat, že ony průtahy s jeho přijetím nejsou způsobeny jen neschopností vnitráckých legislativců, ale také prostinkou úvahou: Ať už bude po lednu na Hradě Pavel, Nerudová nebo Babiš, jejich ochota k vetování zákona o cenzuře bude patrně nulová. Tak proč si těch pár týdnů nepočkat. Však my pak už podle toho zákona poženeme naše „dezinformátory“ a jinou havěť do patřičného zámezí. Proč? Protože poruší zákon jmenovitě formulovaný jako na „ochranu bezpečnosti země“. Jaká podobnost s Tureckem, že?