Náhradu újmy projednával v roce 2009 Obvodní soud pro Prahu 1, následující rok verdikt potvrdil Městský soud v Praze. Langer ve stížnosti poukazoval na porušení několika základních práv, například práva na rovné podmínky přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů. Poukazoval také na "absurdně nízké finanční odškodnění".

Podle ústavních soudců ale Obvodní soud pro Prahu 1 řešil případ dostatečně pečlivě. "Pokud jde o soudem přiznanou výši nemajetkové újmy, pak její odůvodnění je podloženo dostatečným způsobem, soud zejména uvedl, kterými kritérii se při stanovení výsledné částky řídil, rovněž zhodnotil i jejich dopad na stěžovatele v jeho konkrétní situaci," uvedl v usnesení soudce zpravodaj Stanislav Balík.

Nebylo jim třicet, tak prezident otálel

Langerův případ je mediálně známý. Klaus jej před lety spolu s dalšími čekateli odmítl jmenovat soudcem kvůli nízkému věku. Bylo jim méně než 30 let. Někteří neúspěšní čekatelé považovali toto rozhodnutí za nespravedlivé, a tak se bránili žalobami. Vytrval však jen Langer. Nejvyšší správní soud pak zamítl Klausovu kasační stížnost a stanovil, že by prezident měl bez otálení rozhodnout o případném jmenování čekatele Langera soudcem.

Správní soud tehdy upozornil na to, že na jmenování do funkce soudce neexistuje právní nárok. Nicméně kandidáti, kteří prošli určitým výběrovým procesem, mají podle tehdejšího vyjádření soudu "legitimní očekávání, že o jejich kandidatuře bude zákonným způsobem a v rozumné lhůtě rozhodnuto". Klaus ovšem podle dostupných informací nijak nerozhodl ani po verdiktu správního soudu. Langer čekání vzdal a odešel do advokacie.