Zejména na ruzyňském letišti je to prý velmi kruté. Policisté se dorazivší uprchlíky prý snaží buď nasměrovat zpět do zpátečního letadla, nebo rovnou zavřít do vězení. OPU se o jejích postupech chystá dnes vydat mezinárodní zprávu, která by na praktiky české policie upozornila svět. „Za tristní považuji situaci na ruzyňském letišti, kde se policie opravdu snaží dostat lidi, kteří chtějí žádat o azyl, zpět do letadla směrem, odkud přiletěli, nebo mají-li některý z dokladů neplatný či zfalšovaný, rovnou je vsadí do vězení,“ stěžoval si Rozumek deníku Právo.

Ve vězení pak prý tito lidé zoufale, ale marně mávají žádostí o azyl. Na dotaz, kolik takových případů řešil, Rozumek prozradil, že pět.

„Cílem těchto azylových systémů je uprchlíky odstrašit. O tom je také naše zpráva, která reflektuje přístup České republiky, Maďarska, Polska, Slovinska a Bulharska,“ říká dále Rozumek. Pokud jde o Ukrajince nebo Syřany, vyřídí se prý azyl klidně i během tří měsíců, zatímco jiné národnosti na něj čekají klidně dvanáct let.

Mluvčí cizinecké policie Kateřina Rendlová ale odmítá, že by se policie chovala nějak diskriminačně. Sami uprchlíci podle ní jednají zištně a o azyl v ČR příliš nestojí.

„Odepření vstupu je zákonným prostředkem k tomu, aby cizinec, který nesplňuje podmínky pro vstup a pobyt na našem území, nebyl na toto území vpuštěn,“ zdůrazňuje mluvčí. Za minulý rok policie podle ní odepřela vstup celkem 369 osobám, které ve všech případech nedisponovaly vízem nebo jiným odpovídajícím oprávněním a nepožádaly o azyl. Nejčastěji se prý jednalo o občany Ázerbájdžánu, Iráku, Ruska a Gruzie.

Tito lidé podle policejní mluvčí obvykle nechtějí azyl v ČR, protože by se tím vyloučili z možnosti požádat o něj v nějaké lákavější zemi. Proto se raději vrátí zpět a zkusí to znovu.

Rozumek ale namítá, že integrace uprchlíků v této zemi funguje a není důvod předpokládat, že by kamkoliv odcházeli. Za příklad úspěšné integrace uvedl křesťanské uprchlíky z Iráku, dovezené organizací Generace 21. Deník Právo k tomu doplňuje, že z těchto iráckých křesťanů se část pokusila uprchnout do Německa a jiná nakonec odjela zpátky do Iráku.