Agentura Reuters upozornila, že ukrajinské drony zasáhly sklad zbraní v ruské Tverské oblasti. Došlo k výbuchu o síle lokálního zemětřesení.Výbuchy byly tak silné, že NASA zaznamenala zdroje tepla po výbuchu dokonce až ve vesmíru.

Někdejší ukrajinský důstojník vystupující pod označením Tatarigami_UA prozradil, že Ukrajinci tentokrát opravdu zabodovali.

„První zprávy a videa naznačují, že ukrajinský dron zasáhl 107. arzenál GRAU. Můj tým ve Frontelligence Insight zdokumentoval, že toto skladiště aktivně dodávalo různé munice, včetně 122mm raket pro BM-21 Grad, 82mm granáty a 7,62 v letech 2022 až 2024. Mnozí dosud nepochopili rozsah úderu. Pokud oheň zachvátí většinu území, může zasadit vážnou ránu ruským zásobám munice. V minulosti se zde také skladovalo velké množství hnacích náplní do minometů,“ napsal Tatarigami.

Reuters doplnila, že neověřené video a obrázky na sociálních sítích ukazovaly obrovskou plamennou kouli šlehající na noční oblohu a četné detonace hřmící přes jezero asi 380 km západně od Moskvy.

„Nepřítel zasáhl muniční sklad v oblasti Toropets,“ řekl Jurij Podoljaka, proruský vojenský bloger ukrajinského původu. „Vše, co může hořet, už tam hoří (a exploduje).“

Zdroj z ukrajinské státní bezpečnostní služby SBU již dříve agentuře Reuters řekl, že útok dronem zničil sklad s raketami, naváděnými bombami a dělostřeleckou municí.

Velikost hlavního výbuchu zobrazeného v neověřeném videu na sociálních sítích odpovídala výbuchu 200 až 240 tun trhaviny, řekl agentuře Reuters George William Herbert z Middlebury Institute of International Studies v Monterey v Kalifornii.

Někteří z ruských proválečných blogerů se začali ptát, jak se mohl Ukrajincům podařit úder v místě, které bylo považováno za velmi dobře opevněné.

Záběry z otevřených zdrojů OSNIT doložily masivní exploze.

Additional footage of the massive secondary explosion at Russia's 107th GRAU Arsenal in Toropets after a successful Ukrainian drone attack earlier tonight.

The large Russsian missile and ammunition storage facility suffered multiple explosions. pic.twitter.com/HlnaD0dqM3

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) September 18, 2024

Jenže u ukrajinského Pokrovsku se Rusům dál daří tlačit na síly obránců.

„Od prvního prolomení ukrajinských obranných linií v dubnu u vesnice Očeretyne postoupily ruské síly o více než 20 kilometrů směrem k Pokrovsku, přičemž klíčový logistický uzel byl kdysi považován za místo hluboko v týlu, nyní se postupně dostává do dosahu ruského dělostřelectva a sebevražedných dronů,“ napsal server Kyiv Independent s tím, že dosavadní postup Rusů se sice zpomalil, ale dosud se nepodařilo agresory zcela zastavit. Zvláště, když se Ukrajincům nedostává pracovních sil, na což takéž upozornil server Kyiv Independent.

„Boj je tvrdý, je velmi dynamický,“ řekl Oleksandr, 32letý kulometčík, který odmítl dát svůj volací znak, „velmi často se prostě dostanete do situace, kdy se frontová linie pohybuje velmi rychle.“

„Jejich taktika se nikdy nemění: Útočí kvantitou a my je porážíme kvalitou,“ řekl Dmytro „Volynets“, další kulometčík.

Kdyby Ukrajinci měli dost děl, dost munice a dost mužů, ruský útok by prý dávno zlomili, ale protože mají všeho nedostatek, při odrážení ruských sil se pořádně zapotí.

Příběhy pěšáků, kteří se svěřili serveru Kyiv Independent, svědčí o vyčerpávající povaze boje. Ačkoli neúnavné útoky ruské pěchoty stojí vysokou cenu, s dostatkem času a dostatkem palby pokrývající obranné pozice Ukrajinců, jsou obránci nakonec přemoženi.

„Chvíli s nimi můžeme bojovat, ale nakonec nám dojde munice,“ řekl 32letý Dmytro.

Ruské jednotky prý dostávají další a další síly, ale Ukrajinci prý podobné personální kapacity rozhodně nemají. Na morálce pěchoty se podle serveru nevyhnutelně podepsalo extrémní vypětí pracovních sil spojené s neochotou ukrajinského vyššího velení střídat vyčerpané jednotky z frontové linie.

Podle washingtonského Institutu pro studium války (ISW) Rusové dosahují úspěchů i na linii Kupjansk–Svatove–Kremina. Vedle toho ruské síly pokračovaly 17. a 18. září v ofenzivních operacích u Časiv Jaru, jižně od Časiv Jaru u Stupočky a Bílé Hory a jihovýchodně od Časiv Jaru u Kliščiivky, ale nedosáhly žádných potvrzených úspěchů.