Nestavět se na špičky, nehrozit prstíčkem…

„Hlavně bysme se neměli stavět na špičky,“ zamýšlí se nad tím, jak bychom se měli v tuto chvíli postavit k Rusku, herec Ivan Vyskočil a vysvětluje. „Myslím si, že se mají s každým zachovávat kulantní a přátelské vztahy. S každým mluvit. A my, kteří jsme malinká země, tak abychom se stavěli na špičky a vytahovali se na Rusko, tak to je naprosto nerozumný. Navíc tedy kvůli tomuhle (‚kauza‘ Vrbětice), což je tak strašně pofidérní. Tomu může věřit jen Langšádlová, jak řekl Paroubek, to se mi moc líbí,“ neubrání se úsměvu herec a už vážněji dodává. „Nějaký ruský vojenský expert prohlásil, že na obsazení ČR by jim stačilo dvacet tři minut. No tak dopr… já bych se opravdu na ty špičky nestavěl a nehrozil prstíčkem. To teda ne.“

Ruská ambasáda jako sídlo tajných služeb

Servítky si ohledně Ruska nebere hudebník, podnikatel a senátor Ladislav Faktor. „Je vidět, že pro nás bylo odtržení od východního bloku trochu bolestivou záležitostí. My hledáme demokracii a ta nám trochu uniká mezi prsty. Zatímco Rusko po roce 1991 hledalo demokracii jen jistý čas a pak se vrátilo k osvědčenému totalitárnímu řízení státu,“ říká a dodává. „Myslím si, že diplomatické vztahy mezi námi a Ruskem by měly začít znovu od nuly. Většina lidí si totiž neuvědomuje, že celých třicet slouží Rruská ambasáda jako sídlo ruských tajných služeb a že je pro Rusko velmi pohodlné podnikat od nás podobné akce (jako ve Vrběticích) i v jiných zemích.“

Političtí tydýti a přepísknutý tyátr. Tichá diplomacie víc než okázalá gesta...

„Zatím úplně všechno, co kolem toho vyvádí vláda i opoziční ‚bruselská pětka‘, je špatně,“ míní ohledně „kauzy Vrbětice“ hudebník Petr Štěpánek.

„Přepísknutý tyátr, který už tradičně – oni to ti naši političtí tydýti snad ani jinak neumějí – nadělá více škody než užitku. Klasické vrtění psem. Rozdmýchávání nové studené války. Naši evropští spojenci nás poplácají po ramenou, načež se v klidu a pohodě ujmou zakázek, o které na východě přijdeme. Strýček Sam také musí být spokojený, s jakým nadšením hájíme jeho ekonomické a mocenské zájmy na úkor vlastních. Mise splněna. Trvalo to jen dva dny. Rosatom ze soutěže vyřazen,“ říká hudebník a dodává.

„Pokud je pravda, že za těmi výbuchy stojí ruští agenti – a prosím pěkně, já to opravdu nevím a žádné konkrétní důkazy nikdo nepředložil, pročež vše je pouze v rovině, zda tomu někdo věří, či nevěří –, pak je samozřejmě povinností suverénní země se důrazně ohradit,“ míní Petr Štěpánek.

„Otázka ale je, proti čemu se ohrazujeme. Proti státnímu terorismu, jak plácá předseda ODS Petr Fiala? No, pokud je to tak, pak jako státní terorismus musíme označovat také jiné diverzní akce, které provádějí tajné služby řady zemí, v mnoha případech naši spojenci. Proč to dělají? Obvykle tím hájí nějaký svůj zájem. Třeba když Íránu zlikvidují šéfa jaderného výzkumu a spolu s ním pár nevinných osob. Stokrát se nám to může nelíbit, ale tak už to na světě – bohužel – chodí. Používat rozdílný metr na stejné praktiky je ale obyčejné pokrytectví,“ krčí rameny hudebník a dodává.

„Pokud je pravda, co tvrdí BIS, pak se ve Vrběticích neodehrál teror, nýbrž diverzní akce, jejímž cílem bylo zlikvidovat zbrojní materiál, který snad měl doputovat na Ukrajinu, respektive do Sýrie, možná až k Islámskému státu. Rusové na našem území provedli preventivní akci. Hájili svůj zájem. Nijak je neomlouvám, naše reakce je nutná. Ale adekvátní. Jen opravdoví pitomci si kvůli tomu běží koupit flintu a hledají v jízdním řádu, kdy jede autobus na Donbas, aby tam tomu drzému Rusovi ukázali, zač je toho loket,“ vysvětluje a na závěr vzkazuje.

„Tichá diplomacie toho zvládne vždycky víc než okázalá gesta.“