Prvním mýtem je, uprchlíci přišli do Evropy na pozvání Merkelové. „Pohled na statistiky počtu uprchlíků přicházejících do Evropy v průběhu roku 2015, však ukazuje, že výsledkem tohoto gesta nebyl exodus. Počet uprchlíků podle údajů Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu narůstal vytrvale už od dubna, nejdramatičtěji od května do září – tedy ještě předtím, než Merkelová pronesla své „pozvání“. Na migrační dynamiku, jak se zdá, měla její slova daleko menší vliv, než si myslíme,“ píše Jurečková.

Do Německa přišli kvůli strachu z barelových bomb

Syrské uprchlíky prý přiměl k cestě do Německa strach z barelových bomb, které Asadův režim nechává svrhnout na jemu nepřátelská území. „Strach z těchto bomb a bezprostředního ohrožení života uvedlo jako hlavní důvod útěku do Německa v průzkumu Berlínského vědeckého centra pro sociální výzkum z loňského října také 70 % uprchlíků ze Sýrie. Dalšími důvody byly obavy ze zajetí, únosu nebo donucení bojovat v Asadově armádě. Jen 13 % utečenců zmiňuje ekonomické motivy, 8 % následovalo do Německa své příbuzné. Jen cynik může ve světle těchto příčin tvrdit, že tihle lidé přišli do Německa hlavně kvůli vlídné tváři německé kancléřky a jejím selfíčkům s uprchlíky,“ tvrdí Jurečková. A dodává: „V mozaice důvodů, proč se vydat na cestu do Evropy, tak mohla být vlídná tvář Angely Merkelové pouze jedním kamínkem. Ten sice mohl sehrát svou roli na misce vah, svou tíhou však nestačil na to, aby strhl lavinu.“

Druhým mýtem, který se snaží Jurečková vyvrátit, je, že „Němci vstřícnost k uprchlíkům nepodporují a Merkelová to ignoruje“.

Jurečková argumentuje průzkumy pro televizi ARD z minulého léta, kdy souhlasilo 93 % Němců s tvrzením, že je třeba přijímat uprchlíky z válečných oblastí; 57 % lidí se vyslovilo pro to, aby do jejich země přicházel i nadále stejný nebo vyšší počet běženců, kdežto 38 % z nich ho chtělo omezit. Humanitární gesto Merkelové tak mělo ve veřejném mínění silnou oporu.

Kurz Merkelové neodpovídá jejímu image

Nyní už ale kancléřčin politický kurz prý neodpovídá její image. „Mimo jiné kvůli drastickému zpřísnění azylového práva nebo dohodě EU s Tureckem, která omezila příliv uprchlíků přes Egejské moře na minimum. Kancléřčina tvrdá ruka je zpět. Čeští odpůrci migrace si toho zatím nestačili příliš všimnout a Merkelovou mají nadále za předsedkyni uvítacího výboru pro uprchlíky,“ tvrdí Jurečková.

Třetým mýtem, který se snaží vyvrátit, je že „Merkelová šíří ideologii multikulturalismu“. Poukázala na její výrok z roku 2010 na setkání mládežnické organizace CDU: „Multikulturalismus ztroskotal, těžce ztroskotal.“ Jenže o šest let později jí její odpůrci v Německu vyčítají, že propadla ideologii multikulturalismu.

Podle Jurečkové je ale Merkelová názorově konzistentní. Naposledy to kancléřka demonstrovala minulý týden, když zopakovala, že „islám patří k Německu, pokud je vyznáván v souladu s ústavou“. Že z požadavku na integraci neslevuje ani v případě uprchlíků, to dokládá i nový integrační zákon, jehož mottem je „fördern und fordern“, tedy „podporovat a vyžadovat“. Ten nemá s multikulti ve smyslu rovnosti kultur moc společného – azylanti se mají naučit německy, absolvovat integrační kurzy. Kdo odmítne, nemá nárok na trvalý pobyt. Podle aktuálního průzkumu Berlínské vysoké školy médií, komunikace a ekonomiky v uprchlických táborech většina žadatelů o azyl tyto nabídky vítá. Pro 92 % z nich je důležité naučit se německy, 60 % se chce vzdělávat a zvýšit své šance na trhu práce. Drtivá většina se také hlásí k demokracii a označuje náboženství za soukromou záležitost.

Otázka podle Jurečkové je, jak se Merkelová vypořádá s menšinou těch, kdo tyto hodnoty nesdílejí nebo si je vykládají po svém – mezi migranty i v německé společnosti. Protože teroristické ani žhářské útoky na domy se s evropskými hodnotami, ústavou a právem neslučují. „Místo vypískávání tak spíše držme Merkelové palce. Je i v našem v zájmu, aby to Německo zvládlo,“ uzavírá své zamyšlení Adéla Jurečková.