Senátoři zpochybnili zejména podmínku tří procent hlasů ve sněmovních volbách pro nárok na stálý státní příspěvek. „Zavedené politické strany čerpají značnou část svých finančních prostředků nepokrytě od státu, zatímco ty, které mají být jejich vyzyvateli, ve státním financování výrazně zaostávají,“ stojí v návrhu.
Příspěvek pro strany se ziskem alespoň tří procent voličských hlasů činí ročně šest milionů korun, za každou desetinu procenta se zvyšuje o 200.000 korun ročně až do pěti procent hlasů, dál už neroste. Příspěvek na jeden mandát poslance nebo senátora činí ročně 900.000 korun.
Za skupinu senátorů jednal v řízení před Ústavním soudem Jan Horník (STAN). Dále se členům horní parlamentní komory nelíbí podmínka, aby půjčky pro strany poskytovaly jen banky a další peněžní instituce, nikoliv třeba členové stran. Podle senátorů mají snazší přístup k úvěrům velké strany, těm malým banky nebudou půjčovat tak ochotně.
„Zákonodárce přijetím napadeného zákona hospodářsky slabší politické strany a politická hnutí dále oslabuje, aby hospodářsky silnější politické strany a politická hnutí posílil,“ napsali senátoři. Situaci popisují jako „převráceného Jánošíka“, který chudým bere a bohatým dává.
Ústavní soud se na podnět senátorů zabýval také limitem na finanční dary stranám. Limit činí tři miliony ročně od jedné fyzické či právnické osoby. Poslední část výtek senátorů se týká pravidel pro financování politických institutů stran.
U soudu se zákonem nejprve zabývala jako zpravodajka Kateřina Šimáčková, posléze ji vystřídal Radovan Suchánek. Znamená to, že návrh nálezu předložený původní zpravodajkou patrně nenašel mezi ostatními soudci dostatečnou podporu.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: čtk